RECENZE: Drsný irský tanec v Příbrami

Tanec na konci léta patří v českém divadelním prostředí k vyhledávaným dramatům. Poskytuje mimo jiné vynikající příležitost rovnou pěti herečkám. A právě na vztahu mezi sestrami Mundovými postavil režisér Petr Hruška celou inscenaci.

Každá ze sester je povahově jiná, každá si v sobě nese jiné životní trauma a všechny se snaží nějak přežít. Jaké jsou doopravdy a co se skrývá za drsnými řečmi, se divák dozvídá postupně a z náznaků. Vrcholem celé inscenace je pak scéna, kdy se sestry roztančí na lidovou irskou hudbu z rádia. Najednou jsou všechny svobodné, vzájemně propojené a vypustily pečlivě ukryté emoce.

I v tanci se ale zrcadlí rozdílnost jejich povah. Přísná a velmi nábožensky založená Kate (Helena Lapčíková) spíše způsobně cupitá, kdežto její přímý protiklad, drzá a rozpustilá Maggie (Anna Fixová), tancuje jako by jí šlo o život.

Hudba a tanec se prolínají celou inscenací, nostalgické písně třicátých let podkreslují Michaelovo bloudění pamětí a tanec tak patří k nejšťastnějším okamžikům jinak osamělých sester. Michaelova matka Krista (Monika Timková) se rozzáří pouze v okamžiku, kdy přijede na návštěvu Michaelův otec a vyzve ji k tanci. Stejně tak se při tanci se stejným mužem rozzáří i její sestra Agnes (Ivana Krmíčková).

V českém prostředí se trochu upozadila další velká témata hry, prostředí rituálů ve střetu s moderním světem a střet katolicismu s pohanstvím. Ta v sobě nese především strýček Tom navrátivší se z misie v Africe. Jeho vzpomínky na Afriku a záliba v rituálech slouží spíše jako herecký prostředek k jeho vykreslení jako podivína, který si v sobě nese životní trauma.

Ačkoliv jsou ve hře některá témata bytostně irská, inscenace akcentuje především osamělost člověka, sílu žen a boj a za jejich místo v hroutícím se světě. To vše je zahalené do nostalgických vzpomínek možná tím pádem trochu nespolehlivého vypravěče.

Hodnocení: 80 %

Může se vám hodit na Firmy.cz: