Článek
Constanzo prostředí chudé Itálie padesátých let perfektně vykreslil v detailech domů, oblečení či aut. Vidíme drsné postavy, nemyté, vulgární, samý grázlík a násilník. Z plátna skoro cítíme pot zachmuřených dělníků a rváčů a nakonec bída prosakuje i z dialogů rodičů, kteří nemají na základní věci, učebnici či oblečení.
Atmosféru dokreslují hádky italských pavlačových bab. Můžeme mluvit o velkém štěstí, že tuto mezinárodní produkci nenatočili v americké angličtině. Ztratilo by to hodně kouzla a znělo by to jako Brad Pitt v komické scéně s italštinou z Hanebných panchartů.
Velkou roli v seriálu hraje všudypřítomné násilí. Na ulicích se chlapi mlátí do bezvědomí, jedna pomsta střídá druhou. Dětské hrdinky Lila a Elena si odmalička zvykly rány vidět i dostávat. V Neapoli padesátých let totiž vládne zákon ulice. V jedné z nejlepších scén se nasupená holčička agresivně dožaduje vrácení panenky u místního mafiána, který ji pravděpodobně vůbec nemá. Dospělí by se neodvážili jít s ním do přímého konfliktu, holčičce je to ale jedno a nehodlá odejít bez vyrovnání účtů.
Geniální přítelkyně
Elena i Lila jsou velmi chytré děti, které v drsném, až primitivním prostředí, vyčnívají, proto v sobě najdou přirozené spojence, i když zároveň soupeří. Obě dětské herečky (Elisa Del Geniová i Ludovica Nastiová) hrají velmi věrohodně a jejich prostřednictvím můžeme nahlédnout do dětského světa, který jakoby ignoroval okolní tragično, protože prožívá svá vlastní dobrodružství s knížkou nebo na výletě k moři.
První dvě hodiny Geniální přítelkyně vzbuzují dojem, že půjde o sice ne strhující, ale relativně originální dobový seriál, který stojí za zkoušku.
Celkové hodnocení: 70%