Článek
Earl Stone (Clint Eastwood) musí na sklonku života kousnout do hodně hořkého jablka. Jeho zahradnictví krachuje, protože se věnoval spíš piplání rostlinek než prodeji a nepochopil, že bez internetových stránek se nedá podnikat. Podobně skončil i jeho rodinný život, stále totiž neměl čas.
Na oslavě vnučky si smutného starce všimne mladý Mexičan, který ve spořádaném seniorovi se starou dodávkou vidí dokonalého „hejla“. Logicky usoudí, že policie nikdy nezastaví téměř devadesátiletého bělocha s rezavou zahradnickou dodávkou. Lepšího pašeráka drog si nelze představit. A Earl, který je na dně, na to kývne. Daří se mu, jeho maskování funguje dokonale. Stává se z něj jakýsi poloviční Robin Hood, protože značnou část špinavých peněz rozdává – tu spolku veteránů, tu vnučce. A mezi schůzkami s kartelem se Earl snaží usmířit s manželkou.
Scénář Nicka Schenka věnuje jednu linii pašeráctví a v druhé rozebírá rodinný život. Hodně místa zabírají Earlovy dialogy se ženou, které přece jen malinko vyčnívají z děje a tu a tam zaskřípou. Schenk až moc tlačí na pilu ve snaze prodat rodinné hodnoty za každou cenu.
Na druhou stranu lze pochopit, proč tam dojímací scény musel dát. Chce tak vysvětlit Earlovo celoživotní chování. Barvitá, nejednoznačná a místy dojemná postava dědy Earla, který toho mnoho pokazil, ale snaží se rodině nějak omluvit, je na filmu nejzajímavější.
Samotné policejní vyšetřování či líčení mafiánského prostředí nijak nevybočují ze standardu americké produkce. Bradley Cooper (agent DEA) má charizma, ale tady hraje – stejně jako generičtí mafiáni – mdlé druhé housle. Bez roztřeseného, ale přesto mazaného pašeráka Earla by film byl nudný.
Nejednoho diváka asi zaujmou hlášky a fóry, které jako by přiletěly z jiné doby. Stařík Earl roztomile a v podstatě neúmyslně uráží různé menšiny (lesby, Afroameričany), což vzhledem k tomu, že vyrůstal ve 40. letech, dává smysl.
Zůstává otázkou, jestli tak Eastwood chtěl ukázat kritický prostředníček současné korektnosti, nebo ho to prostě jen baví.