RECENZE: Dobrý řidič Smetana aneb Švejkování v dokumentu

Vracejí se v něm k hojně medializovanému případu bývalého řidiče autobusů Romana Smetany, který byl za přimalování tykadel politikům na billboardech a připsání hanlivých komentářů odsouzen k veřejným pracím, odmítl trest nastoupit a dostal se až do vězení.

Remunda s Klusákem, kteří se na svých dokumentech podílejí i jako aktéři zaznamenávaného dění, také tentokrát aktivně vstupují do příběhu, a to, co zjevně považují za švejkování, se týká spíše jich než hlavního hrdiny filmu.

Ten z něj vychází spíše než jako Švejk této doby jako člověk, který v každou chvíli přesně ví, co chtěl a chce udělat, stojí si za svými názory a umí je přesvědčivě vysvětlit. Chvílemi působí spíše jako oběť záměru filmařů, kteří s ním do značné míry manipulují až k jeho určitému znejistění.

Ke cti je jim třeba přičíst, že tuto manipulaci nikterak neskrývají, a nakonec poté, co kauza (absurdní mimo jiné tím, že ji soudila manželka „postiženého“ Ivana Langera) z médií vymizela, k ní přidávají bonus.

A to právě ve chvílích, kdy je zjevné, že Smetana netoužil stát se mediální, natož filmovou hvězdou. Že zkrátka udělal, co potřeboval, a je připraven nést následky svého činu se vším všudy včetně odmítnutí nástupu trestu za něco, co za trestný čin nepovažuje, ale také odmítnutím případné milosti prezidenta republiky.

Určitě stojí za to si znovu připomenout chvíle jako trapné vykrucování Langera, když ho filmaři nutí říci na kameru, že se nikdy nedopustil korupčního jednání. Klusák s Remundou jsou určitě zkušení dokumentaristé.

Celovečerní stopáž je nicméně pro film, který zase tak mnoho nového nepřináší, nadsazená. Příliš se tu opakuje, co diváci už dávno z médií i předchozího dokumentu vědí, a je tedy otázka, zda diváky v kinech film ještě osloví.