Článek
Na koncertech v mezičase nic ze svého lesku neztrácela, a tak si mohla dovolit tu a tam vyzkoušet i nějakou novou písničku. Před jejich vydáním se lidé měli možnost seznámit třeba se skladbami Magistrála, Maraton, Svět či Běžící pás. K nim potom přibyly další včetně loni vydaného Temného krále, který vznikl pro film Princezna zakletá v čase 2. Výsledkem je album vyrovnané a obecně přijatelné.
Přitom je to deska na tuhle kapelu docela smutná, hloubavější než její předešlé. Částečně je to tím, jaká byla doba, vždyť v časech covidu i těsně po nich málokdo věděl, co bude a jestli ještě bude pro muzicírování dost místa. Také se na atmosféře kolekce podepsala léta, která členům skupiny naskakují, a jistě i touha trochu se od tradičního soundu odlepit, ne však nenávratně (dobře se to povedlo v písních Sněžná, Svět či Dvě kola, možná dokonce mohlo být té odvahy víc). V neposlední řadě sehrály roli též solidní texty.
Hned v úvodní „pracovní“ skladbě Běžící pás přišli Vašek Bláha a Štěpán Karbulka s obraty „… hledáme spásu a ona nepřichází…“ a v refrénu pak „Ale naštěstí mám nápadů plnou hlavu, naštěstí se netopím, ještě plavu…“.
V následující Nostalgii skupina pokračuje v podobném duchu. Písnička je opět o ní, tentokrát z pohledu toho již prožitého. Ta nostalgie je cítit z přilnavé melodie. Je to jedna z nejzdařilejších skladeb na desce.
Obal alba Bazilišek.
Určitý smutek, či dokonce pesimismus trůní v písních Svět, v jejímž textu se zpívá „Až se svět uzdraví, budu si všeho víc dvakrát vážit, denně pít na zdraví, nic nevzdávat a víc se snažit…“, Soudce se slovy „Jsme narozený v zajetí, počítaj nás každý ráno, plotem vede napětí, kamera je nad bránou…“ nebo Svoboda s textem „všechno ostatní je jenom pozlátko, naleštěná bída, moje děťátko…“, kterou Bláha zpívá svým dcerám.
Komerčně již má úspěch skladba Lahůdky. Bylo by snadné podstrčit jí nálepku „podbízivá“, jakkoli by ji tak bylo možné pojmenovat. V tomhle případě jde však spíše o láskyplný pocit z textu citlivě vtěleného do volného tempa dobře poskládaných akordů a silné melodické linky na nich položené. Příjemný dojem při poslechu vyvolají i v podobném tempu vystavěný Maraton a závěrečná Svoboda.
Písní, které by se v budoucnu mohly etablovat v koncertním repertoáru kapely, je na desce Bazilišek více, než jich bylo na kapelních deskách minulých, vyjma těch prvních dvou. Divokej Bill totiž nabral tvůrčí sílu, která vyvěrá nejenom z talentu jeho členů, ale dnes už i z jejich hudebních i životních zkušeností.
| Divokej Bill: Bazilišek |
| Supraphon, 45:44 |
Hodnocení: 85 %
Může se vám hodit na Zboží.cz: Bazilišek - Divokej Bill
