RECENZE: Divadelní Okupace víc baví než mrazí

V oblastním divadle na počátku sedmdesátých let probíhá noční zkouška tendenčního zpracování Fučíkovy Reportáže psané na oprátce. Z atmosféry je patrné, že herci i režisér mají mezi sebou nevyřízené účty a vztah k normalizačnímu režimu je podmíněn jejich minulými i současnými aktivitami včetně fízlování kolegů.

Vše vyostří vpád opilého sovětského důstojníka, který se uprostřed noci absurdně pokouší prodat kanystr kradeného benzínu. Jeho agresivita probudí v přítomných strach o život, kdy se charaktery začnou projevovat ve své pravé podobě.

Filmový scénář Okupace má svým tvarem k divadelní hře blízko. Sevřená dramatická situace odehrávající se v jednotě času i místa dokáže udržet pozornost diváků celých devadesát minut, stejně jako herecké výkony sedmi aktérů.

Na rozdíl od Nohejlova filmu ale režie Adama Skaly akcentuje komediální rovinu v chování postav a místy se na komiku tlačí až zbytečně moc. Nejpůsobivější je inscenace ve chvílích, kdy pod tlakem situace dojde na vyjevování zbabělosti či odvahy přítomných.

Nejvýraznějšími postavami jsou režisér Jindřich Pavla Baťka, herec Petr Karla Heřmánka ml. a ředitel Zdeňka Žáka. A samozřejmě obludný Rus v podání Jevgenije Libezňuka.

Z divadelní Okupace sice nemrazí tolik jako z filmu, ale přesto si z ní kromě pobavení divák odnese i pachuť pokřivení charakterů, jež po sobě normalizace zanechala. A je potřebné si tuto deformaci, jíž byli lidé v ne zas tak dávno vzdálené době vystaveni, připomínat.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Divadlo Bez zábradlí