RECENZE: Devadesátá léta jsme všichni prošvihli

Tak schválně: Co jste četli od autorky předlohy Světlany Alexijevičové? A znáte vůbec to jméno? Napovím­ Běloruska. Dnes žijící na Ukrajině. Modlitba za Černobyl. Ještě nic? No přece nositelka Nobelovy ceny za literaturu v roce 2015, právě s přihlédnutím k její sžíravé próze Vremja second-hand / Koněc krasnovo čelověka! Tu nobelovku má za „polyfonní literární styl, který je dokumentem utrpení a odvahy naší doby“.

Četli ale Alexijevičovou za nás Miřenka Čechová a Petr Boháč a uvedli ji na scénu ve chvíli, kdy Spitfire Company neokázale slaví deset let existence. Neuvěřitelné! 500 představení ve 22 zemích, v 60 městech 4 kontinentů, ocenění doma i za hranicemi. Politická angažovanost, a to se dnes s výjimkou posměchu na zmíněné duchaprázdné půtky moc nenosí.

Netroufli si, nebo nevím proč vynechali v názvu jedno podstatné slovo. Alexijevičová totiž napsala Konec rudého člověka, a ne Konec --- člověka. Poselstvím, jež předává lidem dobré vůle, je do příběhů tlumočený strašlivý fakt, že totiž současný „úpadek myšlení a občanských postojů obyvatel Ruska je výsledkem sedmdesáti let vymývání mozků, po nichž následovalo dvacet let okrádání a ožebračování“.

Po krátké naději s rozpadem sovětského impéria koncem roku 1991 přišlo tragické vystřízlivění, jež pokračovalo až k současným agresím proti sousedům, s nimiž Alexijevičová, ­ pomalu již sedmdesátnice, bouřlivě nesouhlasí.

Vypravování souboru Spitfire je z pomezí stylizované herecké akce, vyhrocené místy do exprese, například ve scéně obyčejného života ruské rodiny v přeplněné kuchyni paneláku. Mnohé pocity vyjadřují pohybem. Mrazí z průvodního slova pronášeného třicítkou generačně uznávaných osobností, mezi nimiž jsou jména Michal Dočekal, Lenka Dusilová, Martina Kinská, René Levinský, Rosťa Novák, Břetislav Rychlík, Nina Vangeli...

Tím hlavním, proč ale Konec --- člověka / Dobu z druhé ruky tlumočí Čechová s Boháčem českému publiku, jsou podobnost s děním u nás, úzkost a obava z budoucnosti. Ne strach ze zástupných problémů české politiky, jimiž jsou migrace či kvóty, nýbrž z evropského potížismu bez alternativy, slepota ke skutečným ohrožením národní identity. Z recidiv.