Článek
Polodokumentární série, která přináší rozhovory s herci a tvůrci, je také plná dobových záběrů ze zkoušek a představení. A příběh Dejvického divadla ukazuje od samého začátku.
První díl ukázal první osazenstvo původně téměř sklepních prostor činžovního domu v pražských Dejvicích. Byli jím studenti Katedry alternativního loutkového divadla na DAMU, které si do nově vznikajícího divadla vybral Jan Borna. Ten také v dokumentu na dobovém záběru vysvětloval, že vedle loutkových představení dělali i činohru a operu. A rozhodně neměli vyprodáno.
„Měli jsme i večery, kdy se hrálo pro deset lidí,“ vzpomíná dramaturgyně divadla Eva Suková. Dokonce jednou se podle ní stalo, že byl v sále jen jeden divák. Přijel z Hradce Králové a herci hráli jen pro něj. Divadlo totiž brali s nadšením. Jak vzpomínali například Pavel Tesař, Lenka Veliká nebo Jan Vondráček, nechodili nikam na mejdany, ale byli spolu a vymýšleli, zkoušeli, inovovali. Poté co Jan Borna přivedl k souboru Jana Antonína Pitínského, stalo se v roce 1995 Dejvické divadlo Divadlem roku.
Dejvice soubor nakonec opustil a přesunul se do Divadla v Dlouhé. A začala se psát éra Miroslava Krobota. Ani tehdy ale ještě ani náhodou nešlo o vyprodaná představení. Do Dejvic za ním přišli například Ivan Trojan a Lukáš Hlavica z Divadla na Vinohradech, Martin Myšička z Národního divadla, Klára Melíšková přímo ze školy. Jejich vzpomínky jsou velkým zpestřením cyklu, nejvíc otevřený je David Novotný. Vzpomínají například na své představení Revizor, které s nimi nazkoušel ruský režisér Sergej Fedotov. Pro ostrá slova nejdou daleko. „Byl to ruský despotický režisér,“ říká například Novotný. A Trojan vzpomíná, jak před představením museli „zahřívat jeviště“.
Další díly se věnují slavným dejvickým představením, například Bratrům Karamazovým, Příběhům obyčejného šílenství nebo Tereminovi. A také tomu, jak se Dejvické divadlo stalo tím kultovním, kdy před ním kvůli prodeji vstupenek lidé bivakovali.
Díky cyklu mají lidé šanci nahlédnout pod pokličku slavného divadla a připomenout si jeho tváře a představení.
Příběhy obyčejného šílenství.
Z inscenace Dejvického divadla Oblomov.
Z inscenace Bratři Karamazovi
Martin Myšička, umělecký šéf Dejvického divadla, v dokumentu.
| Dejvické divadlo | |||
|---|---|---|---|
| ČT art | |||
| Námět, scénář a režie: Aleš Kisil | |||
| Účinkují: Miroslav Krobot, Ivan Trojan, Klára Melíšková, Tatiana Dyková, Jaroslav Plesl, Hynek Čermák, David Novotný, Simona Babčáková, Petr Zelenka, Jiří Havelka, Martin Myšička a další | |||
| Hodnocení: 70 % |
Může se vám hodit na Firmy.cz: Dejvické divadlo