RECENZE: Dechberoucí vzpomínka na polozapomenuté časy

Už z tohoto úvodu je zřejmé, že budeme mít co do činění se silnými ženami, jejichž životy rozhodně nebudou jen skotačením po slezských loukách plných květin.

A záhy se o tom přesvědčíme zvlášť s Barborou, které osud naloží na hřbet podobně jako dalším ženám ve chvíli, kdy dojde k velkému důlnímu neštěstí. Při něm zahynou její manžel a syn a Barbora se s úsilím mezka vrhá do nelehké obživy sebe, a hlavně svých dětí.

Šikmý kostel, s podtitulem Románová kronika ztraceného města, představuje život na přelomu devatenáctého a dvacátého století v Těšínském Slezsku skrze několik stěžejních postav. Kromě Barbory se ke slovu dostanou její dcery, Julka, která proti všem tehdejším zvyklostem dokázala říct ne manželovi-alkoholikovi, a také třeba Ludwik, nadaný sirotek, který mohl mít v životě nakročeno úplně jiným směrem, nebýt osudových událostí. Osudy všech se na pozadí dějinných zvratů porůznu proplétají, potkávají, ale i rozcházejí.

Karin Lednická píše poutavě, s patřičným vhledem do tehdejších poměrů. Nenechá čtenáře vydechnout, když přináší další a další události, u nichž je občas chuť zadržet dech, dokonce i heknout pod náporem vší té nezměrné tíhy. Román vznikl na základě skutečných událostí a nutno říct, že mnohé z nás nejspíš překvapí, protože o nich netušili, nebo věděli jen pramálo.

Autorce, která odkrývá nepříliš známé období českých dějin, zvláště pak československo-polský spor o Těšínsko, patří dík. I za to, že nás zavede do míst, která jsou teď jiná než dříve a která se měnila v průběhu doby zvlášť pro rozvoj těžařského průmyslu v devatenáctém století. Tehdy začaly mizet louky provoněné bylinami a nahrazoval je věčný uhelný prach.

Skrze Šikmý kostel nahlédneme do života lidí, kteří se uměli zapřít a veškerou sílu, kterou v sobě našli, věnovat jednak blízkým, ale mnohdy i potřebným. Sedneme si s nimi ke stolu v kruhu rodinném a dostaneme kousek nekvalitního chleba v čase válečném.

Posedíme u piva v některé z knajp, projdeme lokály v Ostravě, ale nahlédneme i do válečného lazaretu. Autorka to zvládla napsat natolik autenticky, že máme na konci chuť utřít z čela černý pot, loknout si piva… a začít tleskat.

Hodnocení: 90 %

Může se vám hodit na Zboží.cz: