Článek
Koller si vzal na pódium celou svou kapelu. On a Michal Pelant hráli nejčastěji na akustické kytary, aranže skladeb byly klidnější než v originálních koncertních verzích a pódium bylo skromné, leč funkční. Vzadu za muzikanty byla zavěšena čtyři kruhová tělesa s fotografiemi, které jako celek připomínaly koule na vánočním stromečku. Jen měnily barvy, neboť pozornost měla být upřena na písničky.
Jejich akustické verze si cíleně odpustily jiskření a řinčivost a i ty původně tvrdší zněly jemněji a po zvukové stránce ctily každičký detail. Kollerova kapela nicméně nenechala nikoho na pochybách, že je složena z vynikajících muzikantů.
David Koller zpíval písně své i od skupiny Lucie.
Kytarová sóla Michala Pelanta byla v prostředí divadelního sálu, mimochodem naplněného do posledního místečka, rockově blahodárná a patřičná. Svou instrumentální bravuru několikrát potvrdili v sólových pasážích nebo třeba jen ve finálních zvukových vrstveních písniček klávesista Michal Nejtek, o souhře rytmiky Marta Minárik (baskytara) a Adam Koller (bicí) nebylo třeba ani na okamžik pochybovat.
Perkusionista Vít Halška byl ten, kdo vytvářel na své nástroje zvuky, které celému akustickému vystoupení daly další jemnost a poutaly na detail i vtip. V tahu ostatních nástrojů se neztratily, což je pochvala pro zvukaře.
David Koller zpíval tak, jak zpívá obvykle – po svém a nenapodobitelně. Je osobnost každým coulem, už jenom jeho příchod na pódium byl nepřehlédnutelný, byť nebyl akční či jinak zvláštní. Jeho slabší stránkou je uvádění písniček. V první polovině koncertu se tomu prakticky vyhýbal, ve druhé pár historek přidal a reakce diváků a povaha koncertu ukázaly, že to bylo dobré rozhodnutí. Navíc byl mimoděk vtipný.
David Koller při pražském akustickém vystoupení.
Akustické vystoupení trvalo bez pár minut dvě hodiny. Bylo vystavěné klasicky: na začátku zněly skladby, které si Koller rád zazpívá a kapela zahraje, vesměs vybrané tak, aby splňovaly akustické „podmínky“ večera, ve druhé části pak došlo na kousky slavnější.
Finále bylo patřičně vygradované. V přídavku nejprve zazněla Chci zas v tobě spát, jejíž první část zpívali již stojící diváci sami a Koller se k nim přidal až později. Při následující Nic není nastálo po prvním refrénu muzikanti na pódiu vstali a koncert rázem získal obvyklé rockové parametry, tím spíš, že Pelant hrál zrovna na elektrickou kytaru.
Posledním přídavkem byla skladba Troubit na trumpety by se nám líbilo, kterou si Koller spolu s dalšími několika vypůjčil z repertoáru kapely Lucie, jejímž je členem. V ní opět dostali prostor pro své profesní kejkle jednotliví muzikanti, a tak to místy vypadalo jako v jazzovém klubu v momentu, kdy složitá skladba bobtná v náramné instrumentální orgie.
Davidu Kollerovi a jeho kapele akustické vystoupení sluší. Tím spíš, když se od obvyklého rockového zase až tak nevzdálilo.
| David Koller |
|---|
| Divadlo Hybernia, Praha, 7. prosince |
Celkové hodnocení: 85 %
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: