RECENZE: Danny Trejo se vrací jako Machete

Machete je tentokrát v prologu (poněkud zbytečném, protože to, že přece nebude hned na začátku oběšen, je jasné) předvolán k samotnému prezidentovi Spojených států amerických (hraje ho celý uhlazený Charlie Sheen) a dostává od něj úkol. Najít a zneškodnit nechutně bohatého obchodníka se zbraněmi Luthera Voze, který plánuje vypustit na Washington smrtící raketu.

Cesta vede přes jistého šílence a spoustu krásných dam, které jsou kromě bujných vnad obdařeny též arzenálem zbraní a odhodláním je kdykoli použít. Že ale na Macheteho v podání Dannyho Treja nikdo nemá, je zcela zřejmé.

Film Machete vznikl v roce 2010 na základě fiktivního traileru, který se objevil v dvojfilmu Grindhouse: Auto zabiják a Grindhouse: Machete Roberta Rodrigueze a jeho kamaráda Quentina Tarantina v roce 2007.

Úspěch filmu pak vycházel především z toho, že Machete sice zabíjel na potkání mnoha rafinovanými způsoby, ale kromě toho tu byl výtečný rodriguezovskotarantinovský nadhled a humor, který bavil bez ohledu na potoky krve a usekané hlavy. Mělo zůstat u toho.

Kombinace akčních a vtipných scén se vyčerpá zhruba po půlhodině a pak už ubývá vtipu a zůstávají jen stereotypně se opakující zabíjecí akce, při nichž hlavy i končetiny jen létají vzduchem.

Na stereotypu nic nemění ani vynalézavost v kategorii zbraní, účast Lady Gaga, ani příprava půdy pro třetí díl, který se přesune do vesmíru, kde už má elegantní bídák Mel Gibson v roli Luthera Voze připravenu základnu, na níž svedou s Machetem snad poslední souboj.