RECENZE: Damon Albarn spojil vše, co už znal

Je paradoxní, že na otázku, proč vlastně jeho sólovka přichází až nyní, odpověděl, že byl líný. Pokud totiž nějaký přívlastek k uměleckému počínání Damona Albarna nepasuje, pak je to lenost. Anebo si prostě pracovitost představuje jako galeje. Pro své debutové album ostatně napsal na šedesát písniček, z nichž nakonec vybral tucet (plus dvě písničky pro speciální edici kolekce).

Na albu Everyday Robots zpívá poprvé o osobních prožitcích a pocitech. Jedná se především o skladby The History of the Cheating Heart, The Selfish Giant a You And Me. Ta poslední je o tom, že heroin dává tvůrci kreativitu. Albarn v jednom rozhovoru prozradil, že to z vlastní zkušenosti ví zcela jistě.

Hlavním tématem nahrávky ale nejsou sentimentální řeči o slabostech a prohrách, nýbrž síla vlivu moderních technologií na každodenní lidský život. Podle toho se jmenuje celé album, titulní písnička vznikla v Kalifornii.

Nahrávka přitom technické vymoženosti využívá vrchovatě. Skladby doprovází poměrně úsporný elektronický základ, jenž je rafinovaně spojený s komorní hrou živých nástrojů. Jsou v nich slyšet klavír, smyčce, dechy a kytary, stejně tak vokální linky. Zvuk desky takto poletuje na pomyslné ose barevnosti a spolu se záměrně ledabylým zpěvem Albarna dává kolekci konečnou náladu.

Hostile a Heavy Seas of Love by klidně mohly být na albech Blur, tvorbu té kapely připomínají. Mr Tembo zní zase jako důsledek Albarnovy spolupráce s africkými muzikanty a Hollow Ponds je v podstatě muzikálová melodie. Tvůrce si zkrátka udělal inventuru svého dosavadního uměleckého činění a její resumé nahrál v podobě nových písniček na album.

Sepnul na něm svůj hudební rozptyl v jeden styl. Je poněkud chmurný, protože v zásadě vzniklo poměrně utahané album, jehož písničky se povětšině nesou ve volném tempu.

Přesto jde o pozoruhodnou desku muže, který na ní nezakrýval své pravdivé hudební myšlení a ještě se v textech vnitřně otevřel.