Článek
Jedenácté studiové album, první od roku 2016, je dalším návratem do dob mládí členů skupiny, do časů, kdy definovali svůj rukopis, jemuž za vydatné pomoci barvy hlasu zpívajícího kytaristy Jamese Hetfielda dali neoddiskutovatelnou osobitost.
„Neřekl bych, že u nás došlo k nějakému účelovému příklonu k časům našeho mládí. Je mi padesát devět let, cítím se dobře a nemám žádnou potřebu snažit se předstírat, že je to jinak,“ řekl k energii alba v rozhovoru pro hudební magazín NME.com bubeník Lars Ulrich.
Autorem nových textů je James Hetfield. Je v nich patrné, jak je kapela spokojená s tím, čeho dosáhla a čím na scéně je. Jsou v nich však i její pochybnosti, trable i věčné boje.
„Jsou o naší zranitelnosti a o tom, kdo jsme. Neustále se na to snažíme přijít. Pokud si jako mladý myslíte, že v určitém okamžiku budete moudřejší, že objevíte kód života, v mém případě se to rozhodně nestane. S přibývajícím věkem ale lze najít odpovědi na některé otázky,“ dodal.
Obal alba Metalliky nazvaného 72 Seasons.
Metallica na nové desce využila své hudební a lidské moudrosti. Není to album lehké na poslech. Kapela na ně naskládala tucet těžkotonážních skladeb, jejichž délka je leckdy vydatná. Vzdálila se rovněž od alternativnějšího pojetí své hudby, je to zase především thrash metal.
Ve své tvorbě nikdy nepoužívala zkratky, a to ani ve zmíněných devadesátých letech, kdy si vyšlápla na mainstreamový dvorek. I tentokrát ve skladbách praví to, co říci zamýšlela. Je to v textech, byť v nich tu a tam využívá básnické licence, takže nejsou polopatické, v pěveckých linkách, ve stopáži ani v kytarových sólech. Hrála tak vždy, nebyl důvod měnit zvyklosti.
Osmnáct let života
Název alba 72 Seasons pojmenovává prvních osmnáct roků života, které formují naše pravé a falešné já. Deska nese tradiční valivé riffy i kulometné bicí, Metallica se na ní však nezavřela do vlastní hudební zahrady. Poohlížela se kolem sebe i za sebe a nechala se i trochu inspirovat.
Hned ve druhé skladbě Shadows Follow je refrén, který jako by si vypůjčila od nějaké výsostně rockové kapely. Její obvyklý rukopis se v tom ale neztratil, ukrást si ho melodickým postupem nenechala. Vlastně ho ani nenechala pořádně rozehrát. Screaming Suicide na začátku trochu připomíná kytarový part od Lynyrd Skynyrd, riff ve Sleepwalk My Life Away zase slavnou metallikovskou Enter Sandman.
Výrazným okamžikem alba je You Must Burn!, píseň s valivě temným charakterem, stylovým kytarovým sólem a doprovodným vokálem baskytaristy Roberta Trujilla. Dalším klíčovým bodem je Crown of Barbed Wire, rafinovaně vystavěná, dynamická a nadějná pro koncertní prezentaci.
Vrcholem desky je závěrečná Inamorata. Více než jedenáctiminutová kompozice má drtivý riff, který se v ní točí dokola, ale není obtěžující, a melodický refrén, docela jednoduchý, v jinak agresivní skladbě náladu zlehčující. Příjemné je zklidnění uprostřed, které na pár okamžiků zcela odvalí její tíhu a potom ji za palby bicích píseň opět nabere.
Metallica si za léta existence osvojila postup, který v písních ráda opakuje. Každá na nové desce je nicméně jiná. Všechny riffy, sóla i texty mají vlastní emoce, které tvoří pevné částečky do velkého obrazu hudebního fenoménu Metallica.
| Metallica: 72 Seasons |
| Blackened, 77:10 |
Hodnocení: 80 %
Může se vám hodit na Zboží.cz: 72 Seasons - Metallica