Hlavní obsah

RECENZE: Cynik Houellebecq? Spíš skrytý romantik

Román Zničit francouzského spisovatele Michela Houellebecqa, jenž bývá nálepkován jako kontroverzní či cynický, je jeho dosud nejrozsáhlejším dílem. Čítá 544 stran, nabízí směs žánrů a nakousne řadu společensky závažných témat.

Foto: ČTK/EFE/Andreu Dalmau

Michel Houellebecq

Článek

Zničit začíná jako pravý americký thriller. Roli v něm hrají tajné služby, ministerstva a záhadná organizace, která umísťuje na internet tajemné mystické obrazce, vzkazy a věrohodné video s fiktivní popravou ministra. Chybí však vysvětlení nebo požadavky.

Milovník prostého komerčního thrilleru by se ale u Houellebecqa zklamal. Očekávání, že hlavní hrdina bude po pachatelích pátrat, identifikuje je a porazí, jak si žádají pravidla žánru, je chybné. Teroristické činy měly zřejmě jen vytvořit atmosféru zmaru, marnosti lidského pinožení a absurdity života, přičemž autor zvláště akcentuje zmatenost moderní doby.

Houellebecq provokuje, ale není to provokatér

Kultura

„Zlepšení životních podmínek jde často ruku v ruce s oslabením důvodů, proč žít, a zejména žít spolu,“ popisuje úděl ústřední postavy Paula, poměrně vysokého úředníka z ministerstva, který prožívá soukromá dramata s ženou Prudence. Dlouho už žijí jen vedle sebe, ale s přibývajícím věkem jako by jim docházelo, že ještě mají šanci na trochu štěstí.

Teroristy Paul neporazí, sám si v jednu chvíli uvědomuje, že pokud teroristé chtějí zničit moderní svět, nějak jim to nedokáže mít úplně za zlé. Je tedy Houellebecq cynik? Spíše ne. V poslední třetině románu přestává být podstatné, co teroristé udělali. Autor využívá Paulův soukromý příběh ke stále častějším filozofickým, politickým, sociologickým a psychologickým úvahám.

Otevírá otázky politického marketingu před prezidentskými volbami nebo vytěsňování stáří v západní společnosti, k čemuž používá postavu Paulova vážně nemocného otce, o kterého se starají s emotivní sestrou Cécile. Své úvahy píše poutavě, stručně a jasně.

Lidský život vnímá francouzská literární hvězda poměrně tragicky, přičemž ona tragédie je obsažena už v samotné lidské touze. Nejde samozřejmě o novou myšlenku, autora hodně inspiroval filozof Arthur Schopenhauer, jenž byl zase inspirován filozofií buddhismu. Houellebecq s buddhisty sdílí poznání o nemožnosti trvalého štěstí, ale určitou naději čtenáři neodpírá.

Své nejhlubší přesvědčení odhaluje ve strhujícím a překvapivě romantickém závěru románu, kde si Paul uvědomuje blízkost smrti a vypravěč shrnuje, že se s tím vším nedá mnoho dělat, nicméně opouštění tužeb a ambicí i soustředění se na druhého člověka může být řešením.

„Bude se to opakovat v dalších, možná desítkách po sobě následujících převtěleních, dokud neopustí koloběh samsárické existence a nepřejdou na druhý břeh, k osvícení, nadčasovému splynutí s duší světa, k nirváně. Tak dlouhou, obtížnou cestu bylo vskutku lepší podniknout ve dvou,“ připouští.

Michel Houellebecq: Zničit
Odeon, překlad Alan Beguivin, 544 stran, 447 korun
Hodnocení 80 %
Související témata:
Kniha Zničit

Výběr článků

Načítám