RECENZE: Cyklus České století se utápí v diskusích

Proti němu vystoupí rebelové v armádě, odhodlaní bojovat s Hitlerem i bez spojenců, v čele s plukovníkem Emanuelem Moravcem (Daniel Landa).

Diplomatický prezident, jehož obvyklá sebekontrola se stupňuje na nejvyšší mez, a přímočarý temperamentní plukovník toužící po boji se v díle Pavla Kosatíka a Roberta Sedláčka přes všechny povahové a názorové rozdíly nakonec shodnou aspoň na bonmotu: ani jeden nejsme normální, ale raději to na sebe lidem neřekneme.

Navzdory ambicím tvůrců nabídnout v Českém století víc než běžnou televizní produkci, jejich záměru brání podobně jako v prvním díle věnovaném Masarykovi hlavně časté a dlouhé debaty aktérů.

Politické diskuse, prudké hádky i intimní hovory, v nichž odhalují své postoje, ideály i nejniternější pocity, jednak až příliš uzavírají snímek do čtyř stěn, což limituje možnosti kamery, jednak vyžadují dobře vystavěné scény i dialogy.

Jenže právě ty se opět moc nedaří. Herci se musí často potýkat s knižními promluvami, jako třeba Martin Finger, když pronáší v pyžamu na posteli k manželce svá politická vyznání a soudy („je nemocná, ta dnešní demokracie“). Občas to zaskřípe ještě výrazněji, to když se před kamerou setká Landova živelnost se spíš divadelním projevem. Ale postava rázného bijce, který podléhá vlastenectví a vzrušení z „velikých věcí“, zpěvákovi padne – a nakonec tu vyznívá asi nejpřirozeněji.

Také tentokrát vznikl spíš jen vhled do vybraného časového úseku dějin, zakončený po náhlém utnutí jakýmsi epilogem, než promyšleně vybudovaný dramatický text. Přestože pokus poodkrýt komplikované charaktery obou hlavních postav a četné vypjaté konfliktní situace ho k němu přiblížily přece jen víc než před týdnem salonní diskuse oslavující Masaryka.