Článek
Pop-jazzman Jamie Cullum se tentokrát pustil do čistě staromódního jazzu a nahrával živě s kvalitním bandem věci z hluboké historie jazzu jako Don't You Know, Good Morning Heartache, Dont Let Me Be Misunderstood, My One and Only Love či Lovesick Blues.
Muzikantským schopnostem se nedá nic moc vytknout, je to všechno na svém místě, aranže stará škola, ale smysluplné. Občasné sólíčko potěší. Faktem ale je, že tohle umí přinejmenším stejně dobře hodně lidí a dělali to dlouho před Cullumem.
Když zpívá stejnou věc jako Ray Charles, při vzpomínce na originál se můžete i trochu nudit. Když vytáhne další klasiku - Dont Let Me Be Misunderstood v duetu s Gregory Porterem - tak spíše zbytečně upozorní na to, že Porter je vlastně lepší jazzový zpěvák, bez ohledu na Cullumovy schopnosti skladatelské a instrumentální.
Umělci jako Jamie Cullum jsou výjimeční v určité oblasti, on konkrétně v pop-jazzu, a jakmile z ní odejdou, stávají se jen průměrnými. Divokost zmizí a školometské nahrávky standardů těžko někoho zvednou ze židle.