Článek
Je to vcelku střídmé album. Má pouze devět položek a žádné zásadní stylové či zvukové spojení s posledními dvěma počiny v nich není. Je zřejmé, že se britská čtveřice rozhodla trochu experimentovat.
Nové písničky vznikaly ve spolupráci s takovými autory a producenty, jakými jsou Paul Epworth (dělal třeba s Adele), Jon Hopkins (Brian Eno) nebo Rik Simpson. Tihle chlapíci přinesli písním novou náladu, takovou, s níž se kapela vrací ke svým prvním albům Parachutes (2000) a A Rush of Blood to the Head (2002).
Výsledkem je mix rocku, popu, zásadní dávky elektroniky i zvuku syntezátorů. Na to konto byly potlačeny party kytarové a ani bicí nejsou tak klíčové nebo důrazné. Vyznění celé desky je melancholické až ponuré a nese poněkud smutný otisk doby, ve které se zpěvák Chris Martin, hlavní skladatel, rozcházel s herečkou Gwyneth Paltrowovou.
Asi nejzajímavější písničku alba skupina zveřejnila už před několika týdny. Neokázale ambientní Midnight zdobí mimo jiné kouzelný zvuk laserové harfy a zní jako esence toho nejlepšího z tvorby Coldplay, Sigur Rós a Bon Iver. Je to zimní, studená kompozice s kouzlem neodolatelně melancholické atmosféry.
Trochu hřejivěji působí rytmická Magic. Její melodie je od začátku něžně přitažlivá, byť ani ona nevzbuzuje radostné emoce. Náladou pozitivnější je na desce jen předposlední A Sky Full of Stars, kterou pomáhal přivést na svět a spoluprodukoval Avicii. Jeho vklad je patrný v tanečním rytmu a také zvukových hrátkách. Je to jeden z nejlepších momentů alba, a to i přesto, že do nálady kolekce v podstatě nepasuje. Zajímavá je pak i Ink, nenápadná, přesto pro album velmi nosná kompozice.
Ghost Stories je poněkud nesoudržný počin. Na jedné straně stojí experimentální zvuky v Midnight nebo finální O, na druhé písně s atmosférou alternativně popovou a schopnost formace vygradovat je až do monstrózního zvukového finále. Jako by nechtěla úkrok k „umělečtějším“ sférám udělat definitivně a nechala si pootevřená zadní vrátka.
Je tu však i profesní zdatnost, schopnost napsat písničky, které fungují nejenom na první (to bylo na minulých dvou albech), ale i druhý až pátý poslech. Navíc tolik emocí na ploše jedné desky Coldplay už dlouho neměli.
Coldplay: Ghost Stories |
---|
Parlophone/Warner Music, 42:42 |