RECENZE: Chinaski už jsou zase pevní

Zpěvák a kytarista Michal Malátný a kytarista František Táborský se loni rozloučili se čtyřmi spoluhráči a na jejich místo přijali klávesistu Jana Steinsdörfera, baskytaristu Tomiho Okrese a bubeníka Lukáše Pavlíka. Na jarních koncertech byla ještě cítit určitá nesehranost a hledání té nejlepší aktuální podoby skladeb. Nyní, na podzim, už kapela perfektně šlape a změny v některých aranžích daly písničkám slušivou rockovou podobu.

Tam, kde byly v minulosti dechové linky, obstarává nyní jejich melodie buď kytarový nebo klávesový part. V písničce 1970 pomohl „broukáním“ i Malátný. Zvuk kapely je kompaktní, skladby drží pohromadě a celému koncertu sluší i poctivý rockový drajv, který teď pětice naživo má.

František Táborský navíc působil ve Foru Karlín dojmem, jako by veškerou tu energii a přesnost v instrumentaci současných Chinaski hlídal. Je to dělník skupiny, muž, který dobře odehraje své party, dobře odzpívá vokály, a ještě pečlivě sleduje, jak to působí na diváky. Zatímco jeho čtyři spoluhráči se během vystoupení více hudbou a děním v sále bavili, on k tomu ze svého kapelnického postu lpěl na dosažení nejvyšší možné dokonalosti.

Michal Malátný působil v roli frontmana uvolněně a civilně. Drobné intonační nepřesnosti, které se tu a tam v jeho zpěvu objevily, překryl přesvědčivostí a sebejistotou. Navíc dobře komunikoval s publikem, a nepotřeboval k tomu silná ani hluboká myšlenková sdělení. Jeho přirozenost a charisma fungují skvěle.

Zatímco na začátku koncertu kapela hrála písně novější, ve druhé části se dobrala osvědčených hitů, písniček, které prostě zahrát musí. Malátný kdesi v půli koncertu oznámil, že podle ankety na internetu je z pohledu fanoušků nejoblíbenější skladbou Chinaski Bylo nebylo z alba Music Bar z roku 2005.

S ohledem na všechny ty rádiové trvalky, které v repertoáru mají, i s ohledem na silné skladby z jejich posledních dvou alb, je to nesporně překvapivý výsledek. Uvedená píseň zazněla a dala divákům nápovědu v tom, že na deskách skupiny je řada písniček, na které se později na koncertech nedostalo, ale jež mají svou dobrou hodnotu.

Při písni Slovenský klín však potkalo Chinaski malé neštěstí, když vehementně se hlásící fanynka na post dočasné zpěvačky na pódiu bohužel nepředvedla nic kromě mávání divákům. V tu chvíli se vkradla myšlenka, že by možná nebylo od věci mít mezi diváky či v šatně pěvecké jistoty, aby každá písnička dostala naživo tu podobu, kterou publikum očekává a má rádo.

Na velkém pódiu kryla kapele záda velká LED stěna, na níž probíhaly k jednotlivým písním projekce. Pravda, mnohé mohly být nápaditější, nicméně na sety Chinaski se chodí zpívat a pohupovat v bocích, a to se ve Foru Karlín dělo.

Předskakující skupina Doctor Victor připomněla starou pravdu, že umět zahrát poctivý pravověrný rock je kumšt, který když se zvládá, je z něho čirá hudební radost. Taková kapela to je.

Hodnocení: 85 %