Článek
Děj třetího pokračování bestselleru anglické autorky E. L. Jamesové i filmu, k němuž scénář (stejně jako ke „dvojce“) napsal její manžel a režíroval v obou případech James Foley, začíná svatbou. Po ní následují líbánky, pak chvilka dohadování manželů, jestli Anastazie bude pracovat a chodit na drink s kamarádkami, nebo ne, a nakonec cosi, co by bylo možné považovat za thriller, kdyby to nebylo tak hloupé.
Kdykoli se dívám na Padesát odstínů čehokoli, vzpomenu na Jirotkova Saturnina, respektive na doktora Vlacha a jeho z gruntu moudrou řeč o škodlivosti dívčích románů, tak řečených červených knihoven, ve srovnání s brakovou literaturou pro kluky.
Ona řeč spočívá zhruba v tom, že zatímco každý kluk ví, že chytat do lasa desperáta na Václavském náměstí nelze, každá služtička je velmi snadno schopná uvěřit tomu, že někde za rohem na ni čeká pan továrník, který se do ní zamiluje a pojme ji za manželku.
V Padesáti odstínech temnoty dokázali tvůrci zkombinovat oba tyto žánry, když červenou knihovnu současnosti propojili s moderním rodokapsem. A nejpozoruhodnější na tom celém je, že to dokázali při zachování vyrovnané pitomosti obojího.
Úvodní sekvence naladí diváky na správnou atmosféru líbánek pohádkově bohatých lidí, kteří létají po světě, obdivují jeho krásy, ale zejména navzájem půvaby vlastní, jak se na správnou svatební cestu sluší.
Jestli si ale někdo myslí, že bohatí nemají své velké starosti, ošklivě se plete. Anastazia se například musí po návratu vyrovnat s tím, že její služební ji nebudou oslovovat Ano, jak by si přála, ale paní Greyová, protože manžel si přeje být titulován pane Greyi a bylo by divné, kdyby komunikace s paní domu byla familiérnější.
Dále si musí zvyknout na to, že jí budou trvale v patách bodyguardi, a Christian zase musí přijmout jako fakt, že Ana hodlá chodit normálně dál do práce, kde za dobu své nepřítomnosti povýšila a děsně ji to tam baví.
Pak je tu ten problém s architektkou jejich nového domu, která se snaží s Christianem flirtovat. Tu ovšem Ana vyřídí jedním tahem tak, že ji Christian dokonce nechá řídit zbrusu nové auto. To s těmi kroužky v logu, kdyby to někoho zajímalo...
A mezitím láska, sex a první náznaky potíží. A když se ukáže, že ty potíže by mohly být jak vnitřní (dítě ano – ne), tak vnější (ten mizera z minula prostě nedá pokoj), budují tvůrci napětí a nervák, seč jim síly stačí. Jenže ty síly jsou bohužel velmi, ale opravdu velmi slabé, počínaje zápletkou a konče hereckými výkony, takže se divák bojí o Anu asi stejně jako čtenář detektivek o Nicka Cartera. Kdyby to alespoň mělo humor...
Třetímu dílu lze připsat k dobru, že v něm není tolik vyslovených nesmyslů, jako jich bylo ve dvojce, třeba zápletka se ztroskotáním letadla, a že o někdejší Christianově učitelce sexu v podání Kim Basingerové se naštěstí prakticky už jen chvíli mluví.
Zato je to o něco větší nuda než minule, protože se většinu času vůbec nic neděje a pohled na stále se objímající, případně souložící dvojici obklopenou blahobytem a plnou, jak se tak hezky říkávalo, „roupů“ z téhož přece jen časem omrzí.
Padesát odstínů svobody
USA 2018, 105 min.
Režie: James Foley, hrají: Jamie Dornan, Dakota Johnsonová, Arielle Kebbelová, Eloise Mumfordová a další.
Celkové hodnocení 35 %
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: