RECENZE: Brave New World. Je to horší svět, než jsme vůbec doufali

Kurátoři Leoš Válka a Michaela Šilpochová zvolili velmi problematické téma balancující na hranici futuristické fikce, politických věd a historie. Nazvali svůj projekt ironicky Brave New World, tedy Skvělý nový svět.

Jako výchozí ideová overtura působí u vchodu do prvního sálu tři fotografie spisovatelů vizionářů George Orwella, Aldouse Huxleyho a Raye Bradburyho.

Na panely vedle nich organizátoři umístili zásadní myšlenky z jejich románů, které tvoří jakési ideologické předpovědi, jak bude svět v budoucnu vypadat. Fantazie autorů však byla oproti skutečnému stavu dnešního světa velmi, velmi umírněná.

Hned první exponát nám dá brutálně najevo, s čím budeme mít po celou dobu návštěvy čest. Skulptura Obyčejný člověk, kterou vytvořil Zarko Basecki, představuje nahého vyděšeného muže, po pás zatlučeného do země. Když se postavíme před něj a otočíme hlavu dozadu, spatříme za sebou gigantický kvartet soch diktátorů v nadživotní velikosti.

Největší masoví vrazi v dějinách lidstva Stalin, Hitler, Lenin a Mao nás, stejně jako toho ubohého naháče, tlačí svými pohledy pohledy do země.

Ale v jedné zadní místnůstce se hrůzy z nich přece jen trochu zbavíme. Na kolotoči diktátorů Odnikud nikam výtvarnice Barbory Bálkové už Hitler, Mao, Stalin a Kim potupně cirkulují s odhalenými zadnicemi. Strach a zároveň sarkastická ironie nás však budou doprovázet celou výstavou.

Najdeme tam všemožně vyjádřené formy manipulace. Vedle politického tlaku si vzali umělci na paškál i působení na masy prostřednictvím předimenzované reklamy. Celá stěna televizních obrazovek, plná konzumní propagandy, působí mnohem nebezpečněji než vůdci odložení na smetiště dějin.

Ovšem nejbizarnější a zároveň nejnebezpečnější formy manipulace číhají ve vyšších patrech galerie.

Organizátoři jednotlivé expozice pojali ve stylu frankensteinovských kabinetů budoucnosti. Standardní líheň představuje genetickou laboratoř, ve které v průhledných tubusech figurky miminek prostupují jednotlivými patry.

Huxleyho heslo Standardní muži a ženy v jednotlivých dávkách celou kompozici ještě více odosobňuje.

Klonování a genetické inženýrství dělají z konkrétního člověka pouhý sériový výrobek. Takový tedy bude náš skvělý nový svět?