Článek
Zpěv kultivoval i na předchozích dvou titulech popových standardů Shadows In The Night (2015) a Fallen Angels (2016), nikoliv ale na desce vánočních evergreenů Christmas In The Heart (2009), interpretovaných na hraně parodie. Obvykle ale odsekával poselství, jehož obsah měl přednost před pečlivostí provedení.
Na Triplicate zpívá zatím nejlépe. Často se sice pohybuje na hranici hlasového rozsahu, ale dobral se nečekaně syté barvy hlasu, umírněného, příjemného vibrata a z pěveckého feelingu je cítit naprostá odevzdanost vybraným písním. Nelekl se ani známých a nelehkých kusů How Deep Is The Ocean? od Irvinga Berlina či As Time Goes By, původně z muzikálu Everybody’s Welcome (1931).
Proti předchozím „sinatrovským“ albům volil vedle balad více písní ve svižném tempu a zpestřil i aranžmá. Občas přidal dechovou sekci, využil ji však decentně, záměrně se vyhnul bigbandovému soundu, v daném písňovém materiálu obvyklejšímu.
Chybějící autorský vklad nahradil tím, že pečlivě vybrané skladby seřadil do tří tematických celků. Dokázal tak naznačit příběh jedné dlouhé a dobrodružné noci od nostalgického soumraku (první disk nazvaný ‘Til The Sun Goes Down) přes osudová setkání (Devil Dolls) až k rozjímání před úsvitem (Comin‘ Home Late).
Problém další Dylanovy kolekce tradičního popu tkví spíše v tom, že nesplňuje očekávání. Publikum totiž už po předchozích odbočkách ke standardům doufalo v jeho nové originály, podané s obvyklou geniální ledabylostí. Jenže umělec není povinen řídit se diktátem příznivců.
| Bob Dylan: Triplicate |
|---|
| Columbia/Sony Music, 95:50 |
Celkové hodnocení: 60 %
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: