Článek
Nacházíme se v blízké budoucnosti, v dystopickém světě, který obývají praví lidé a uměle stvoření podlidé - replikanti. Za právoplatného občana může být uznán jen ten, kdo se narodil běžným způsobem. Ale co když i replikanti mohou mít dítě? Hrozivé podezření trápí v úvodu policistu (Ryan Gosling), který po replikantech pátrá.
Nálezy starých kostí svědčí o tom, že může existovat tajemné dítě, ale kdo to je a kde je, policista netuší. Další pátrání může obrátit celý jeho svět naruby. Ve 163 minutách dojde k dějovým zvratům, které není třeba prozrazovat.
Villeneuve stvořil především impozantní mrazivý odcizený svět, ze kterého masovému divákovi asi nebude dobře. Blade Runner 2049 není ve své podstatě akční film a dopouští se řady „prohřešků“ proti komerčním pravidlům Hollywoodu. Vypráví zdlouhavě, jeho stopáž je pro průměrného teenagera neschopného soustředění téměř nelidská, a v neposlední řadě šíří „depku“.
Hrdina, žijící osaměle ve věžáku s virtuální manželkou, nasazuje odevzdaný lhostejný výraz - nevzrušuje ho ani práce policisty, ani vztahy. Hloubá o podstatě lidství a replikantství, váhá, kde může být pravda. To jistě není ve sci-fi nic nového. Nakonec se setká s hrdinou prvního dílu (Harrison Ford), ten ovšem hraje v příběhu mnohem menší roli, zatímco Gosling z plátna nesleze.
Design dystopického světa - budovy, auta, kostýmy - to vše omračuje dokonalostí. Můžete si ho představit jako něco mezi Černobylem a areálem festivalu Colours of Ostrava. Ošuntělý industriál s prvky kyberpunku asi vyvolá (u příznivců žánru) záchvaty intenzivního štěstí. Jisté je, že by nějaký ten Oskárek měl padnout. Výtvarno doplňuje také funkční hudba, která se skládá z rachotu, úderů a bzučení.
Villeneuve oživuje plíživou depresi malými dávkami potutelného krutého humoru, bizarnostmi a drobnou akcí. Výsledek je oslňující i rozporuplný - řemeslo 90%, myšlenky a zápletka tak 60%. Mimořádně nudné jsou psychopatické výstupy velkého zlouna Jareda Leta, plné bezúčelného násilí na efekt. Leto žalostně přehrává.