Článek
Velký sál pražské Lucerny se v sobotu ukázal vizuálně mnohem vhodnější pro jeho dekadentní rockerství, než původně zvolený odcizený prostor Incheba Arény. Fanoušci na galeriích byli dění přece jen blíže a vytvářeli tak mnohem těsnější kontakt s interpretem. Billy Idol si toho byl plně vědom a dal do svého vystoupení opravdu vše.
Pohybově i hlasově dosáhl maxima, ale k dobru mu musíme přičíst i to, že neexhiboval jen on sám, ale nechal vyniknout i své spoluhráče. Ti pózovali na forbíně, zvedali kytary k nebi a dělali silácká rocková gesta.
Hudebně nabídl Billy Idol směs špinavého street rocku a punku. Když sáhl ke skladbám z období Generation X (například Ready Steady Go nebo King Rocker), mělo vystoupení větší švih. Nejméně naopak pomyslný motor šlapal u téměř poprockových lyrických pasáží některých skladeb (například Sweet Sixteen). Těch bylo naštěstí poskrovnu, a tak si mohli fanoušci vychutnat opravdový retro výlet do časů neohrožených stadiónových hrdinů.
Polonahý děkoval galeriím
A když kytarista Steve Stevens zahrál s nástrojem za hlavou, vytvořil iluzi takřka dokonalou. Bylo vidět, že jsou muzikanti zkušení harcovníci, protože svůj set vygradovali velkolepou finálovou koncovkou.
Tu odstartoval nezbytný hit Rebel Yell opentlený přídavky a pódiovou děkovačkou na závěr. Nakonec polonahý rebel dojatě děkoval galeriím jako na skutečném divadle.
Popravdě řečeno, Billy Idol nikdy nebyl nějaký školený kantilénový zpěvák. Tento nedostatek však vždy překonával jak vizuální image, tak plným nasazením na scéně. A dokázal to i v pražské Lucerně. Své věčné rebelství prostě do tmy sálu naplno a bez okolků vykřičel. A dva tisíce lidí, kteří ho přišli podpořit, mu za to byli neskonale vděční.
| Billy Idol |
|---|
| Lucerna, Praha, 21. června |