Článek
Hlavním autorem hudby je muzikant, producent i zpěvák Jiří Burian. Kdysi působil v kapele Southpaw, nyní je Kapitán Demo, fiktivní postava, která si dělá legraci z hip hopu a českého šoubyznysu. Zároveň je skladatel, jenž ví, která bije, a umí vycítit, co ten, s nímž pracuje, potřebuje.
Respektoval, že Kohoutová je zpěvačka s omezeným rozsahem. Nemá ani extra zajímavou barvu hlasu, leč v jejím přednesu jsou lehkost i nadhled. A ctí melodii. Ty na albu budí vzpomínku na pop osmdesátých a devadesátých let. Jsou jasné, přímočaré a opatřené univerzálním zvukem, jenž je podporuje. Některé se jen povedly více (Holka roku, Dělám stojky, Nevoláš, nepíšeš, se mnou to nehne či Cože), jiné méně (Plamínek zhasnul, S otevřenýma očima, Tetovaný srdce).
Obal alba Holka roku.
Písničky stojí ve velké míře na textech. Kohoutová si je napsala sama, jsou z jejího pestrého života a výsostně dívčí. Nesou příběhy vztahů, rozchodů i holčičích pocitů, nečiní tak ale dechberoucími obraty či hlubokými myšlenkami mezi řádky. Jsou obyčejné a v popu funkční.
Prvních devět skladeb na desce je ideálních na párty. Jsou taneční, příjemné a některé i vtipné. To nejzajímavější je ale na konci. Písničky Cesta a Happy End jsou totiž jiné než předešlé: vážnější, zvukově modernější a mohutnější. A Kohoutové jako interpretce sluší.
Probouzejí myšlenku na to, jakou cestou by se mohla jako zpěvačka ubírat, až pomine její večírkové období.
| Berenika Kohoutová: Holka roku |
|---|
| Universal Music, 34:59 |
Hodnocení: 65 %
Může se vám hodit na Zboží.cz: