RECENZE: Báječná legrace v Divadle Kalich

Zvolila si hru amerického klasika Tenneseeho Williamse Báječná neděle v parku Crève Coeur, v níž v 80. letech hrála v režii svého manžela Stanislava Remundy v Divadle na Vinohradech. Herecká nostalgie ale nebývá spolehlivým rádcem a může způsobit, že pamětníkovi leccos unikne. Například Williamsova hra nepatří k jeho nejlepším textům a dnes se stěží obejde bez škrtů. A že problematická je i její volba pro Divadlo Kalich.

Iva Janžurová je bezesporu výborná herečka, ale s výjimkou rodinného komediálního divadla postrádá dramaturgicko-režijní zkušenost. Jinak by jí jistě neuniklo, že tento text lze jen stěží uchopit realistickým herectvím kořeněným groteskními gagy, neboť má daleko blíž k jevištní básni, jemnému psychologickému předivu vztahů, že je metaforou nesnesitelné letní neděle, dusné k zalknutí, v němž jen v oparu jemné hysterie pulzují nenaplněné iluze a emoce.

V Kalichu se hraje vše doslova a do písmene, od popisné ilustrace nevkusného pokoje přes gagy s koblihami tam, kde jde o docela vážné věci, až po herectví postrádající onen williamsovsky nervní spodní tón. Vše je jasné a zřetelné. Sabina Remundová s věrnou dikcí své matky hraje poctivě žánrovou figurku Bodey, dobrosrdečně horlivé ochránkyně Dorothey, do níž si promítá své rodinné sny a s níž si herecky moc neví rady Lucie Žáčková, trčící věčně v pokoji za průsvitnou stěnou. K duchu Williamsovy hry má nejblíže Barbora Munzarová v strohé, ale příjemně nejednoznačné Heleně. Iva Janžurová posunula slečnu Cluckovou do podoby senilní stařenky, ozvláštněné tu a tam pohybovými gagy. Kdyby však divák přesto tápal, co to vlastně zhlédl, tak žertovná písnička zazpívaná herečkami při děkovačce ho definitivně utvrdí, že to byl vlastně neškodný kabaret.

Jedno je jisté: pro většinu diváků Divadla Kalich to bude bezesporu vděčný titul. Vždyť je to taková báječná legrace. Jen Tennessee Williams při tom přišel trochu zkrátka.