RECENZE: Antická Štvanice ve znamení zlých býků

Před dvěma lety křísil v plenéru kolem vily na ostrově Ivo Kristián Kubák Aischylovu trilogii Oresteia, loni Jan Nebeský Ovidiova Orfea. Martina Schlegelová se pustila do Konce Faidry Irky Mariny Carrové s přílepkem Prosebnic Češky Anny Saavedry.

Kdyby s jednoaktovkou navíc, bylo by možná ještě dobře. Jenomže dramaturgicky rozhodly se Marie Špalová s režisérkou oba texty prolnout.

Najednou se tak do antické báje o rozporuplné hrdince z časů nejslavnějšího krétského krále Mínóa, jehož nočními můrami byli divoký býk a Minotaurus, člověk s hlavou tura, vzešlý z hříšného vztahu Mínóovy manželky Pásifaé, připletou po moři připlouvající syrské migrantky prosící o azyl athénského vladaře Thesea, o čemž samolibě spolurozhoduje nám dobře povědomý, nechvalně proslulý tiskový mluvčí.

Celku není možné upřít velkou dávku tvůrčí imaginace. Až do chvíle, v níž do znamenitého a po duchu Faidřina tragického osudu do naší doby Carrovou citlivě aktualizovaného textu s bohatou inscenační metaforikou Schlegelové, využívající louku, řídký les ostrova, a poprvé i řeku, s trochou fantazie Egejského moře, vstoupí Saavedřina prvoplánová současnost.

Jeník Tichý mistrovsky do hloubky prosvítil hrací prostor. Režie přesně tlumočí jednu, Carrovou akcentovanou verzí Faidřina příběhu, pro hrdinku nejméně lichotivou - marnivá, nespokojená manželka jako svůdkyně nevlastního syna Hippolyta.

Divadlu Letí a souboru Tygr v tísni se podařilo shromáždit výraznou hereckou družinu: Terezu Vilišovou (Faidra), Václava Vašáka (Theseus), Danu Polákovou (Pásifaé), Dušana Sitka (Mínós), Tomáše Kobra (Daidalos), Agátu Kryštůfkovou, Hedviku Řezáčovou, Natálii Drabiščákovou, Lukáše Černocha, Zbyška Humpolce...

Ve chvíli, kdy se z kmeta Mínoa stává překladatel z argotu vladaře Thesea do kultivovaného starořeckého hexametru, kdy se králův mluvčí předhání v čtení jeho myšlenek, v pomlouvání protivníků a iniciativně plní nejprve úkol migranty nahnat zpátky do moře, a potom je přijmout k uspokojení potřeb nadsamce, spadne klec.

Člověk nemusí být voličem soudem potvrzených lhářů ani politiků popotahovaných za podvody a popírajících vlastní rozporuplnou minulost, nemusí ale hned hýkat při laciných narážkách ničících mimo jiné, ale především, dílo věhlasné irské dramatičky, jejíž Maju, U kočičí bažiny či Porcii Coughlanovou jsme už měli příležitost ocenit.

Hodnocení: 60 %