Článek
Annie se rozhodně nebojí převlékat hudební kabát. Koncem sedmdesátých let to zkoušela s dnes už zapomenutou new wave kapelou The Tourists a v osmé dekádě zažila podstatně větší úspěch v duu Eurythmics, které přineslo velice osobitý, lehce syntetický pop s nádhernými vokály. Dokonce i lidé, kteří si v obecně poněkud úpadkovém mainstreamu osmdesátek nelibují, uznávají, že oni byli výjimeční.
Druhé album Sweet Dreams (Are Made of This) z roku 1983 se stalo takovou bombou, že ho rádia a televize hrají ještě po třiceti letech. V roce 1990 se s kolegou Davem Stewartem rozešla a zahájila slušnou sólo kariéru. Nostalgia se však Eurythmics nepodobá téměř v ničem.
Zpěvačka se před šedesátkou vydala až do třicátých a čtyřicátých let dvacátého století, do světa blues a jazzu. Rozhodně je nezvyklé slyšet její stále silný a bohatě barevný hlas interpretovat věci známé od Billie Holiday, Ray Charlese, Niny Simone, Louise Armstronga a dalších.
Skladby Strange Fruit, God Bless The Child, I Put a Spell On You, Georgia On My Mind, Summertime nebo Moon Indigo Annie převádí do trochu jiného kontextu, protože zkrátka není typická jazzová zpěvačka. Někomu to může připadat až podivné, zpívá je po svém, zasněně a bez větší živočišnosti, která by se hodila třeba u I Put a Spell On You. Nevytvořila sice tak unikátní pojetí těchto notoricky známých písní, aby to mohlo způsobit poprask v jazz & bluesovém světě, ale pořád jde o pěknou staromódní desku vhodnou pro noční přemítání.