RECENZE: Animovaný film Husiti. Jen přepis dějin k zábavě nestačí

Základem však byl samozřejmě scénář, v němž autoři staví na hlavu to, co se o jednom z nejznámějších období českých dějin, husitství, učí v dějepisu. V pořádku. Jenže se to moc nepovedlo, nevznikla parodie na husitství, ale nesourodý slepenec.

Jan Hus sice i zde káže a ve všech pádech neustále skloňuje pravdu, ale rozhodně to není zasmušilý kazatel. Do Kostnice nejede na koncil, ale na koncert, protože pochopil, že každé kázání je třeba podávat přitažlivou formou.

Dvě z hlavních postav filmu, Záboj a Mlhoš, jsou jednak popletové, kteří se bezděky stanou hrdiny husitského hnutí, jednak jsou to ti staří známí vykukové a vyžírkové, kteří jdou vždy za tím, kdo lépe platí. Čeněk z Vartemberka, nejvyšší český purkrabí, je prospěchář na vysokém postu a všechno to skončí za velikou louží…

Hlavní problém scénáře spočívá jednak v tom, že je velmi popisný, mluví se tu víc, než je ve filmu záhodno. A také v tom, že plete doslova páté přes deváté v evidentní snaze o satiru na revoluční hnutí obecně (každé začíná ideály a končí v krvi) i na českou současnost. Jenže satiře se bohužel v Česku pořád ne a ne dařit, je jaksi upocená, bezzubá.

Humoru je tu vůbec bohužel poskrovnu, a když už, tak spíše z rodu hloupých, takzvaně lidových komedií s jen marnou snahou o cimrmanovskou mystifikaci: „Pravda je motýl, pravda je včela…“ Na jiném místě zase: „Proč bychom se netěšili, když nám pámbu pravdu dal…“ To jsou spíše trapné odkazy na díla české klasiky, a těžko odhalit, kde a proč se v husitském příběhu vzala.

Stejně jako motivy s tištěnými novinami, které v patnáctém století ještě nikde na světě neexistovaly, a další z historického hlediska nesmysly, které se ale prolínají se skutečnými postavami a událostmi z husitského hnutí. Chudák školní dítě, které by se chtělo v tomto příběhu něčeho zachytit a zorientovat se třeba právě v tom, proč tvůrci „vrazili“ mezi husity Smetanu či Nezvala (pokud to pozná).

Dějiny jsou tu tedy sice „přepsané“, ale to k zábavě nestačí. Zápletka není vůči husitství parodická, navíc většinou postrádá vtip a velmi záhy začíná být nudná i díky písničkám, které nemají ani kouzlo starého, ani půvab a svěžest nového – jsou to spíše jen popěvky, které mladé publikum těžko chytí.

Slabý scénář tak do značné míry pohřbívá talentovanou a sympatickou práci výtvarnou a animační, která se poctivě snaží, ale nemůže přebít slabiny obsahu. Na výstižně nakreslené postavy i rej „husitských komparzistů“ je radost se dívat, ale ani to na celovečerní film nestačí.

A v záplavě slov je paradoxně nevyužitý velmi dobrý dabing kreslených postav, jimž propůjčili hlas Jiří Lábus, Oldřich Kaiser, Viktor Preiss, Martha Issová, Jan Přeučil či Marek Eben.