Raper Marpo: Strachu nebo žárlení podléhá každý. Málokdo to ale přizná

Je to takový paradox. Když jsem byl v osmnácti letech, v roce 2003, v Americe poprvé, naprosto jsem ji nenáviděl. Vrátil jsem se tam pak v roce 2010, byli jsme tenkrát s mámou na dovolené v New Yorku. A vzal jsem ji na milost. Když jsem potom začal jezdit na Floridu, tak jsem si ji zamiloval.

Bylo to asi tím, že jsem se dostal do jižních států, kde jsou lidé podle mého názoru víc v pohodě. Mají tam jinak nastavenou mentalitu, možná je to i vlídným počasím. Celý rok tam svítí slunce, lidé jsou milí, příjemní, extrémně se za ničím neženou. Speciálně v malých amerických městech je to fajn.

Samozřejmě, tomu se člověk nevyhne. Mám pocit, že tady pořád něco řešíme, závidíme si, koukáme se k sousedovi přes plot, aby nám něco neuteklo. Poslední dobou mi to u nás připadne dost divoké, zhoršilo se to během pandemie. Lidé jsou více naštvaní, nepříjemní. Je to škoda, protože si myslím, že bychom tu mohli žít v mnohem větším klidu.

Ale v Americe i tady jsou samozřejmě výjimky. V žádném případě nemám pocit, že jsou všichni lidé stejní.

V roce 2006, kdy jsem poznal Hard Targeta z Black Ops. Do té doby jsem se pohyboval jenom v prostředí české hudební scény. Nabyl jsem dojmu, že bych si měl najít někoho v zahraničí.

Narazil jsem na Black Ops, začal jsem za nimi do Ameriky jezdit a oni mi pomohli v hudbě objevit spoustu věcí. Tenkrát se u nás například v refrénech nezpívalo, rapovalo se po celou skladbu. Oni mi ukázali, že se to dá dělat jinak. Byli napřed a já měl možnost se na ně napojit.

Ano. Před několika lety jsem viděl seriál True Detective a nedávno jsem se k němu vrátil. Má deska se měla původně jmenovat Dead Valley a klipy se měly natáčet v National Parku v Joshua Tree. Při opětovném sledování seriálu True Detective jsem si řekl, že bych chtěl, aby nové album mělo jeho atmosféru, zvláště po vizuální stránce.

Inspirovalo mě to k tomu, abych odletěl do Louisiany a Mississippi, kde jsem skládal písně a natáčel videoklipy. Atmosféra těch míst je jiná než jinde ve Státech.

Určitě. Zatímco písně na minulém albu Dead Man Walking mi evokují poušť, respektive táhlou silnici vedoucí mezi Skalistými horami někde v Arizoně, Backwoods Bred má náladu černošských kostelů, gospelu, country či blues.

Myslím, že ne. Ze mě i spoluautora Markuse Trana to tak nějak vyplynulo. Jsme na sebe hudebně velmi těsně napojení. Řeknu mu třeba, jaké mám obrazové představy o budoucích písničkách, a on je podle nich dokáže naprosto přesně napsat. Je to vzácné spojení. No a jak vznikaly nápady na nové album, postupně jsme víc a víc zabředávali do atmosféry těch amerických míst.

Nejdříve jsme s Marcusem pracovali doma. Vyjížděli jsme na takzvané romantické výlety, třeba někam na zámek. Tam nás lidé asi nenáviděli, protože jsme rozbalili přenosné studio a do noci hráli a nahrávali. Některé nápady jsem pak dostal v Louisianě. Poslal jsem je Markusovi a společně jsme je následně dotahovali do konce.

Asi poslední Trailer Park. Je v ní zpracovaný příběh, který jsem zažil v Americe s naším dýdžejem. Leželi jsme odpoledne na gauči, odpočívali, a najednou se ozvala střelba. O dva baráky vedle někdo někomu rozstřílel brokovnicí hrudník za to, že mu něco nezaplatil. Přijeli policisté a vyptávali se nás, co jsme viděli a slyšeli.

Tahle reálná historka je ve skladbě, která je hudebně zformovaná jinak, než jsme to předtím dělali. Z našeho pohledu nejprogresivněji. Je to vlastně taková akustická píseň. Jsou v ní ponechané různé poklepy a bouchání do stolu či sešitu, do něhož jsem psal texty.

Asi ano. Je to věkem, a také na spoustu věcí a konfliktů dnes koukám jinak.

Víte, po své mámě jsem trochu hysterický ve chvíli, kdy se něco důležitého blíží. Začnu hrozně panikařit. Postupem času jsem ale zjistil, že když se jednou dvakrát vyspím, nic se nestane a ta věc se mi řeší lépe. V tomhle jsem dospěl.

Určitě TG navždy. Je o křivdě, kterou jsem cítil, když z TroubleGangu před dvěma lety odešli dva členové. Jsem člověk, který si málo lidí pustí k tělu. Když to ale udělám, dám za ně ruku do ohně. O to víc mě zraní, když mi pak, obrazně řečeno, bodnou kudlu do zad.

Důležité jsou pro mě ale všechny skladby. Každá je upřímná, každá má pro mě výpovědní hodnotu. Třeba Napořád je o mých životních i partnerských pocitech. Je i o žárlení a strachu z budoucnosti, i když si nejsem jistý, jestli to v ní posluchači tak snadno objeví. Je to v textu dost zaobalené.

Myslím si, že tyhle obavy má každý. Málokdo to ale přizná. Já už s tím nemám problém.

Občas mi přijde, že někteří fanoušci hranici mezi nimi a námi nerespektují. Jsem zvyklý, že na nás někteří po koncertech pokřikují, abychom se s nimi šli hned vyfotit. V zásadě mi to nevadí. Mám už ale problém s tím, když mi mávají mobilem před obličejem a nutí mě, abych nahrál zprávu jejich babičce.

Denně mi chodí spousta žádostí o to, abychom s kapelou udělali něco nestandardního. Abychom třeba zahráli na svatbě, pohřbu, na narozeninách nebo pro nějaké kamarády. Když mám pocit, že to má smysl, uděláme to. Přesto mám často dojem, že někteří lidé zapomínají na hranici slušnosti, která by mezi lidmi měla být. Je jich ale zlomek, protože moji fanoušci jsou vesměs skvělí.

Po jednom koncertě na Hradech.cz jsem slezl z pódia, byl jsem zpocený a unavený, a pod pódiem na mě křičel nějaký člověk, abych se s ním šel vyfotit. Já mu slušně odpověděl, že se nejdřív převléknu a hned jsem zpátky. A on mě poslal, slušně řečeno, do háje. Nikdy jsem po žádném fanouškovi nevylétl, ale tehdy jsem se musel držet. Asi se to časem nasčítalo.

Bude, myslím si, že něco dalšího ještě přijde, že zase překvapíme, zařadíme do naší tvorby nové prvky. Když jsme v roce 2018 dodělali mé album Dead Man Walking, říkali jsme si s Markusem, co asi bude dál. Po vydání alba Dva v roce 2019, pod kterým byl podepsán celý TroubleGang, jsme byli vypsaní a v depresi, protože deska nebyla moc úspěšná. Pokládal jsem si dokonce otázku, jestli má pro mě hudba ještě smysl.

Po vydání singlu Bad Man letos v lednu jsme ale dostali nový impuls. Odkrývaly se nám nové možnosti, měli jsme nápady. Myslím si, že to tak chodí, a proto očekávám, že určitě ještě s něčím novým přijdeme.

Může se vám hodit na Zboží.cz: