Článek
Proč do své tvorby pouštíte tak výrazný rockový element? V hiphopovém světě to není tak obvyklé.
My už ale vlastně hip hop nejsme. Vytvořili jsme vlastní žánr, v němž jsme propojili elektroniku, trap, nu-metal a rap. A vznikl unikátní zvuk. V Čechách se vždycky říkalo, že tihle jsou čeští Foo Fighters, tohle je český Justin Bieber, tohle je česká Madonna. My jsme ale prostě my, těžko nás lze k něčemu přirovnat.
Také více zpíváte, což vás jako frontmana nutí k výrazovému přerodu. Je to záměr?
Je, jelikož dnes jsou pro nás zpívané refrény nejdůležitější. Vždycky jsem chtěl, aby si je lidi mohli zpívat. Hip hop dělám od sedmnácti let a není pro mě problém napsat text a zarapovat ho. Později mi došlo, že refrény v našich skladbách jsou vlastně popové.
Kdyby se jich chopil popový producent, dal jim popový zvuk a já je popově zazpíval, možná by to bylo v mainstreamu zajímavé. My do nich teď ale nahráváme podladěné kytary.
Ve vašich skladbách jsou jasná sdělení. Bylo těžké se na nich v kapele shodnout?
Když točím sólovku, mohu zpívat či rapovat o osobních věcech. O nich už ale nemůžou rapovat kluci z TroubleGangu, a tak vždy hledáme témata, která jsou pro nás společná. Musíme si za nimi stát a musíme být schopni o nich všichni tři mluvit.
Třeba v písničce Promiň se kluci omlouvají holkám, které ve vztahu a v životě zklamali, a já, protože jsem partnerky nikdy moc nestřídal, se v ní omlouvám své mámě. Protože už mám děti a snažím se je dobře vychovat, došlo mi, jak moc statečná byla, když mě dokázala zvládnout. Mé dětství bylo opravdu divoké.
Mám pocit, že jste živlem zůstal.
A jsem v tom pořád docela extrém, to je pravda. Dokážu se pořádně navztekat, vytočit a potom říct věci, o kterých jsem si předtím myslel, že by vůbec neměly jít ven. Ačkoli někdy je fajn, že se ven dostanou. Pročistí se tím vzduch i vztahy.
Ve skladbě Říkám to naposled konstatujete, že nejhorší management je z Brna i že ceny Anděl může klidně vyhrát ten, kdo je vyhrát nemá. Třeba se za to budete muset také omluvit, v textu jste ostatně použil i vulgarismus?
Za to se omlouvat nebudu, protože je to můj názor. Ceny Anděl jsou teď pro mě paradoxní, jelikož nominace za hip hop v nich měl loni Kapitán Demo, člověk, který žánr paroduje. To je, jako bych dostal nominaci za zpěváka roku, přestože si budu ze zpívání dělat legraci a díky studiovým možnostem nahraju album, na kterém budu intonačně skoro bezchybný.
Obecně si myslím, že v posledních letech v Andělech spíš dávají ceny kamarádi kamarádům a v porotách, především žánrových, nejsou ti nejlepší, kteří danému stylu rozumějí. Hlasuje tam podle mne mnoho lidí, již jsou alternativci a drží s těmi alternativci, kteří svou tvorbou oslovují málo lidí. Cenu ale dostanou, protože jim ji kamarádi z poroty dají.
Marpo & TroubleGang míří na fotbalový stadion Slavie.
Jaké je hlavní poselství alba Dva?
Má starší dcera Emma už chodí do školy. Tam se bohužel stalo, že spolužáci začali šikanovat její nejlepší kamarádku. Chtěl jsem se tomu tématu věnovat, ale říkal jsem si, jestli je správné, aby o tom mluvil někdo, kdo ve škole své spolužáky také šikanoval. A je jedno, že jsem se potom doma před mámou rozbrečel, jelikož mi přišlo líto, že jsem někoho zbil. Prostě jsem je opravdu šikanoval.
Nakonec jsem se rozhodl prostřednictvím našeho alba sdělit, že by se lidé v případě šikany měli pídit po tom, co všechno děti doma prožívají, jak moc to mají těžké a z jakých sociálních poměrů přicházejí. Na světě je spousta dětí, které procházejí stejným příběhem. Nikdo v tom není sám. Jako rodič v tom nic jiného nezmůžu, protože tyhle věci jsou ve škole mezi dětmi. Není možné, abych tam naběhl, chytil pod krkem dítě, které šikanuje jiné, a seřezal ho.
Diskutujete o tématech textů se svými fanoušky?
Diskutuju. Třeba po smrti mého táty (kytaristy Oty Petřiny – pozn. aut.) mi někteří napsali, že je odchod jednoho z rodičů potkal také, a jak se s tím mají vyrovnat. Odpovídal jsem, že všechno zahojí čas. Taková je má zkušenost.
Hovoříme ale i o jiných věcech. Když jsem se nedávno rozvedl, jeden známý mi řekl, že tím, že zavřu za manželstvím dveře, to nekončí. A měl pravdu. Rozvod není legrace, ten vztah trvá dál a musí se řešit starost o děti, peníze a další věci.
Vždy jste na koncertech i ve svých textech mluvil o sounáležitosti rodiny, o její jedinečnosti. Mnohé jistě překvapilo, že jste tu svou opustil…
Uvědomuju si to a i kluci v kapele mi řekli, že jsem si takříkajíc nadělal do huby. Dost často jsem jako o rodině mluvil o kapele, protože pro mne jakousi alternativní rodinu představovala. Ale chápu, že poté, co se v mém životě stalo, měli lidé důvod mi to omlátit o hlavu. Ale nestalo se to.
To je život. Opravdu jsem si říkal, že se nikdy nerozvedu, i když už to delší dobu nefungovalo. Stavím se k tomu čelem, znám své povinnosti a vím, co musím udělat. Když se něco takového stane, je potřeba spolknout své ego a být stále chlap. Jen tak tím lze projít se ctí.
Proč jste přesunuli svůj velký venkovní koncert z letiště v Letňanech na fotbalový stadion Slavie v Edenu?
Udělat ho v Letňanech bylo finančně nesmírně náročné. Jenom záchody a ploty kolem plochy, na které se měl odehrát, by stály půl milionu. Kromě toho je pro mne sen dostat na něj dvacet tisíc lidí. Když jsem ale byl u Roberta Porkerta, jenž v Letňanech coby šéf Live Nation řadu velkých koncertů pořádal, a zeptal se ho, kolik lidí je na záběru z dronu v tom malém prostoru pod pódiem při koncertu Metalliky, řekl mi, že je to dvacet tisíc. V tu chvíli jsme se rozhodli, že půjdeme do Edenu. Tam ti lidé budou víc vidět.
Může se vám hodit na Seznamu: