Článek
Zpěvačka a harmonikářka debutovala deskou Andělové z nebe (2001). Hned tři zlatí Andělé se na ni v sobotu skutečně sesypali. Ceny jsou však spojené s její skvělou loňskou deskou ...a při mně stůj, která se v žebříčku prodejnosti vyšplhala mezi Support Lesbiens, Madonnu a další hvězdy.
Její písničky jsou nespoutané, dryáčnické a burácivé jako vichřice. "Jak se rodí? Kdybych to věděla, tak už mám osm desek! Ony si chodí, jak chtějí. Když je potřeba, abych něco napsala, tak to napíšu. Někdy ji složím za den, někdy na písničce pracuju i několik let," prozrazuje zpěvačka, která obdivuje Zuzanu Navarovou a ráda si pouští vážnou hudbu.
I když v mládí snila o hraní s kapelou, vystupování jen s harmonikou ji baví ze všeho nejvíce. "Mám pocit, že harmonika může kapelu do určité míry nahradit, protože dělá dost velkej bengál," směje se.
Radůza už nyní ví, co bude dělat celý rok: koncertovat a zase koncertovat. "A už také vím, kde budu za rok v lednu - vyrazím na malé turné po hospůdkách v jižní Francii, kde mám kamaráda," říká zpěvačka, která také jezdí pravidelně koncertovat do Německa. "Zpívám česky, protože německy umím říct jen Jsem na nádraží a čekám. Ale myslím, že jde hlavně o energii, která je v písničkách ukrytá. A to funguje."
