Radůza: Kdo je na začátku lovcem, stane se nakonec kořistí

Nejspíš proto, že ho sama žiju. Je mi čtyřicet let, a pakliže se dožiju průměrného věku evropských žen, nacházím se zhruba v polovině života. Ještě pořád si pamatuju, jaké to bylo, když jsem byla o pětadvacet let mladší, současně si dokážu představit, jaké to bude, až budu o několik let starší. Cesta od síly ke slabosti byla to, čím jsem se v poslední době zabývala a co mě na životě přitahovalo. Na albu je v několika obměnách.

Samozřejmě. Měla jsem už několik výrazných zdravotních propadů a poznala jsem, jaké to je, když jsem odkázaná na pomoc někoho jiného. Právě to poznání mě dovedlo k úvaze o tom, jaké to bude, až budu pomoc jiných potřebovat stále.

Titulní Gaia. Text jsem začala psát už před pěti lety, ale dlouho jsem ho nebyla schopna dokončit ani uspokojivě spojit s hudbou. Přesto to byla první hotová písnička pro album.

Není, alespoň ne v klasickém smyslu slova, kdy se v písničkách odehrává příběh, který směřuje ke svému vyvrcholení. Já navíc nepíšu epické, tedy výpravné texty. Mám raději lyrické, takové, které si každý může vztáhnout na svůj život a vysvětlit si je po svém.

Album spojuje téma pouti od síly ke slabosti a vědomí, že pokud člověk nezemře mladý, musí tou cestou projít. Ten, kdo je na začátku lovcem, stane se nakonec kořistí. A vůbec to nemusí být vlivem času. Může se zranit, může se to změnit během okamžiku.

Oslovil mě scenárista a režisér Josef Urban. Řekl mi, že napsal scénář o horolezci Josefu Smítkovi, který žil za první republiky a nacisté ho zastřelili v koncentračním táboře dva měsíce před koncem druhé světové války. Požádal mě, jestli bych si ho přečetla a napsala písničku o skalách. Složila jsem tedy skladbu Skalák, a protože se tvůrcům filmu líbila, poprosili mě, jestli bych ještě nemohla napsat titulní.

Momentálně shánějí investory. Pokud se to povede, řekli mi, že mě osloví, abych složila muziku k celému filmu.

Strašně. Jednak bych mohla pracovat s orchestrem, což je pro mě, písničkářku z ulice, nesmírně lákavá věc, a také vím, že i mezi skladateli vážné hudby je málo autorů, kteří se k tvorbě filmové hudby dostanou.

Přitom je to pro většinu tvůrců výzva. Když totiž člověk napíše hudbu a pak mu ji zahraje orchestr, je to krásný pocit.

Vystudovala jsem skladbu, takže bych měla. Pro symfonický orchestr jsem aranžovala zatím jenom jednou. Předtím jsem ale na škole vážnou hudbu skládala. Napsala jsem Duchovní kantátu, která je v archívu Českého rozhlasu a občas ji v nějakém pořadu pustí. Také jsem aranžovala party pro smyčcový orchestr v písni Tenkrát v ráji.

Já je znám. Smítko byl ze Sedmihorek a lezl na Hruboskalsku, což je kraj, do kterého jsem po celé své mládí jezdila a dobře ho znám. Ta písnička se mi proto psala velmi dobře.

Párkrát jsem se o to pokusila. Při pátém pokusu jsem se ale rozhodla, že už to dělat nebudu, protože jsem měla strach.

Asi před dvěma lety jsme se setkaly na několika večírcích. Káply jsme si do noty a ona mě za čas požádala, jestli bych pro ni nenapsala text. Napsala jsem ho a ona mi řekla, jestli bych ho nemohla zhudebnit. To jsem také udělala a písničku jsme nazpívaly s tím, že bude na mém novém albu.

Z konečného výběru nakonec sice vypadla, já se ale tak zamilovala do představy, že s Anetou něco nazpíváme, že jsem se rozhodla z písničky Babylonská věž udělat duet. Aneta má krásnou barvu hlasu, hřejivou až andělskou. Byla jsem ráda, že s mým nápadem nazpívat Babylonskou věž souhlasila. Myslím si, že to té písničce pomohlo.

To nevím. Vím ale, že bychom obě stály o to ještě někdy spolupracovat.

Vůbec ne. Dokonce si myslím, že mé písničky a texty nikdo nechce. Anetě se ale líbila a je reálná šance, že se nakonec někde objeví.

V minulosti jsem dostala nabídku napsat pro někoho písničku asi čtyřikrát. Přestože byli ti interpreti velmi zdvořilí, s díky ji nakonec odmítli.

Já se v těchto věcech neurážím. Sama odmítám spoustu písniček a vím, že v řadě případů to není proto, že by byly nekvalitní, ale proto, že se mi nehodí do struktury alba nebo mi nesedí. Některé z těch, které jsem napsala pro někoho jiného, jsem nakonec předělala pro sebe a zpívám je.