Radůza a skupina Kabát kralovaly cenám Anděl 2003

Jinak se jako již tradičně hlasy akademiků od vox populi liší. Lucie Bílá se vedle Radůzy neprosadila, i když její album je neprodávanější deskou ženské interpretky, Helena Vondráčková nebyla stejně jako Gott ani mezi nominovanými, mezi zpěváky již tradičně zvítězil Dan Bárta.

S jedinou cenou - za popové album roku - se naopak museli spokojit Monkey Business, kteří se honosili největším počtem nominací - měli jich pět.

Úspěch Kabátu potvrdil, že skupina Lucie je na ústupu, ale že žádný z jejích o generaci mladších následovníků - tedy Support Lesbiens, Kryštof a Tata Bojs zatím nemá na to, aby ji nahradil. Monkey Business jsou na to zase stylově moc specifičtí.

Třináctý ročník cen Akademie populární hudby uspořádala Petarda production, která se je snaží pozvednout a dát jim vážnost, kterou by si zasloužily. Andělům se zatím o lesku Českých lvů může jen zdát. Bojují s neustálým zpochybňováním verdiktů akademie, k čemuž po léta přispívala její neprůhlednost i nehorázné lobování velkých hudebních vydavatelství. Nové regule, které neumožňují hlasovat jak výkonným umělcům s výjimkou těch nominovaných do síně slávy, tak gramofonovým firmám.

Přesto verdikty opět vzbuzují rozpaky. A nejde jen o to, zda je Radůza lepší zpěvačka než Lucie Bílá, protože samotné hlasové kvality nejsou vždy rozhodující, jde také o podání vybraného repertoáru. Je trochu zvláštní, že oceněny nebyly tak významné desky loňského roku, jako byl zejména Nohavicův Babylon, ale také Fabrica Atomica Oskara Petra nebo Bártovo Entropicture.

Zejména v případě Nohavici vznikají pochybnosti, jeho album nebylo nominované v žádné kategorii, protože to není rok ani pop a jakási vše shrnující kategorie deska roku tu chybí. To lépe dopadl Oskar Petr, jehož Fabrica Atomica je přece jen električtější, a tak se dostala mezi rocková alba roku. Paradoxně však neuspěla ani Nohavicova písnička Milionář, oceněn byl 1970 od Chinaski.  (Paradoxní útěchou pro Nohavicu mohlo být, že Babylon se stal nejprodávanější deskou zpěváka).

Velkým kladem byl návrat k žánrovým cenám, které umožnilo postihnout dění scéně tvrdé, alternativní, jazzové, folkové a tančení hudby i ve world music.  Více o žánrových cenách.

Na sto procent nevyšlo ani pojetí celkového večera, i když zmizela novácká vlezlost a křečovitá snaha o vtip za každou cenu z posledního 12. ročníku pojatého v duchu České sody.

Miroslav Žbirka se ukázal jako dobrý hostitel a náladě prospělo i přenesení do komornějšího prostředí Kongresového centra. Chybí však jasnější koncepce, kterou oplývá pojetí Českého lva. Snaha o velkou show zejména v úvodu působila provinčně. A vtipů by taky mohlo být méně, zvláště, když některým se není proč smát. 

Výběr hostů by také mohl být uvážlivější. Nepředstavená slečna z časopisu Esquire zaváněla provinčním trapasem, nemluvě o tom, kolik vystoupení bylo ryze reklamních, a to ve veřejnoprávním médiu. Také úlitba bohům (tedy gramofonovým firmám) v podobě vyhlášení nejprodávanějších alb mohla zabrat méně prostoru - stačilo by jí tolik, co žánrovým cenám.

Na úrovni však byla živá vystoupení hostů, které večeru daly punc výjimečnosti. Spojení Jarka Nohavici s Kabátem nebo Petra Jandy s Lucií Bílou či Svěceného s Jablkoní anebo Jany Kirschner s Lenkou Filipovou stála za pozornost. Snad je Anděl na dobré cestě.

Velmi se osvědčil nápad proměnit Národní třídu v Andělskou. Kluby, kam byl vstup volný, se s výjimkou jazzového Parnasu zaplnily už kolem sedmé večer. Největší nápor byl v Platýzu a v Rock Café.