Radek Baborák připravuje koncert na konec roku: K Silvestru společné muzicírování

Silvestrovské koncerty se obvykle nesou v duchu uvolněnosti, odlehčenosti. Váš výběr autorů však o úniku k populáru moc nesvědčí. Proč jste zvolili náročnější dramaturgii?

Stejně jako v naší řadě koncertů během sezony představujeme celou šíři klasické hudby, od baroka až po současnost, i závěr roku jsem koncipoval jako přehlídku skladatelů z různých epoch.

Ale budou to kratší díla odlehčeného nebo tanečního charakteru, která zazní v první půlce koncertu. Ve druhé posluchače čeká jedinečná introdukce do Roku české hudby a oslav výročí Bedřicha Smetany. Bude to světová premiéra skladby od Nikol Bókové Her Country, tedy Její vlast.

Čím je pozoruhodná?

Inspirací byl autorce Bedřich Smetana a jeho ikonická Má vlast. Její motivy se ale jen zlehka mihnou v pár taktech, jinak je to svébytný autorský cyklus. S Nikol spolupracuji od projektu Prometheus, za který obdržela cenu Anděl. Nová skladba má šest částí, je určena pro komorní soubor složený z klavíru, lesního rohu, basklarinetu, ženského hlasu, bicích a smyčců.

Proč jste na Silvestra pozval talentovaného houslistu Mattea Hagera?

Je to skvělý muzikant. Hrál s námi už několikrát a také byl finalistou Showcase, který jsem uvedl na festivalu Dvořákova Praha. Tam hrál úžasně nejen skladbu Maurice Ravela Tzigane, ale také svou kompozici Threnody. I ta na našem koncertu zazní.

Proč jste Pražské komorní sólisty jako nejstarší komorní ansámbl u nás obnovil?

Důvodů je mnoho, ať už uměleckých, nebo kolegiálních. Nejdůležitější byl záměr pokračovat ve snažení dirigenta Václava Neumanna a přinést posluchačům nejen umění české smyčcové školy, ale také na ně přenést naši radost ze společného muzicírování. Bez posluchačů by naše úsilí bylo marné. Jim nejvíce děkuji za podporu, za to, že si nás nacházejí.

Co soubor odlišuje od jiných komorních orchestrů a co je jeho největší devízou?

Neuvažuji o tom, co nás odlišuje, ale spíše, co nás s podobnými soubory z celého světa spojuje. Všichni děláme své povolání s láskou a poctivostí, zároveň jsme na to, co umíme a reprezentujeme, hrdí.

Se sebevědomím i pokorou přistupujeme k dílům skladatelů, bez nichž bychom neměli co hrát. Takhle to mají muzikanti na celém světě. A mají to tak i Pražští komorní sólisté.

Jak vy osobně nejraději trávíte konec roku?

Poslední dny v roce trávím většinou v kruhu rodinném v Praze, nebo na chalupě. Ale také jsem se v tomto období účastnil i hudebního festivalu v nizozemském Utrechtu, který umělecky vedla houslistka Janine Jansenová.

Zažil jsem tam, jak může být toto období krásně vyplněno hudbou a jak je takové hudební setkávání oblíbené v komunitě stejně naladěných lidí, ať už posluchačů, nebo muzikantů, kteří v těchto dnech chtějí být spolu a něco kulturního zažít.

Právě proto jsem inicioval silvestrovský koncert Pražských komorních sólistů. A není vyloučeno, že bychom jednou ve dnech před koncem starého roku nemohli mít takových setkání více. Už teď se na ně těším a přeji všem lidem dobré vůle, aby se jim dobře dařilo.