Článek
Kultovní statut přehlídky vyvěrá z faktu, že návštěvníci jezdí do Trutnova na akci jako takovou, nikoli za svatozáří vystupujících rockových hvězd. Pořadatelé si proto mohli občas dovolit představit na hlavním pódiu masově nezajímavé soubory, které dostaly šanci pozorného diváka zaujmout.
Pravda, přineslo to i několik "hluchých" míst, sotva lze ale východočeskému Woodstocku upřít, že dramaturgicky se od jiných tuzemských přehlídek cíleně odlišuje. Velkým zážitkem byl páteční set Alžířana Rachida Tahy. Základním pilířem jeho skladeb je arabská hudba rai, kterou ale mísí s vlivy anglo-amerických kultur. Zpívá o tom, že válkou se terorismus nevyřeší: je třeba se zaměřit na problémy rasismu a duševního utlačování. Sám si to v dětství zažil, možná i proto byl jeho koncert odzbrojujícně upřímný.
Na pódiu se mu zjevně líbilo, protože po dlouhém obveselování se v zákulisí vstoupil v sobotu nad ránem na scénu podruhé, to když se přidal ke skupině Autopilote asi na tři skladby a té nezbylo nic jiného, než ho prostě přijmout.
Zrnka hudební pravdy a diváckého nadšení byla zaseta i při vystoupeních skupin Moimir Papalescu & The Nihilists, Kashmir 9:41, Wohnout, Kurtizány z 25. avenue, Buty ve čtyřčlenné sestavě či šamanských bubeníků z Pákistánu (usazených ve Velké Británii) The Dhol Foundation.
Zpěváka Kurtizán zdržel spadlý strom
Tomáš Vartecký z Kurtizán z 25. avenue Právu řekl: "Na festival jsme jeli s předstihem, ale nakonec jsme dorazili na poslední chvíli. Našemu zpěvákovi Simonovi, který cestoval po vlastní linii, spadl v průtrži mračen přes cestu strom. Další auta do něho ťukla a pak se ještě čekalo, až ten strom uklidí. Byl z toho dost rozklepaný, ale nakonec to dopadlo dobře. Tenhle festival je výjimečný. Já z něho byl tak nervózní, že jsem měl od rána střevní potíže."
Velké zklamání přineslo páteční noční vystoupení americké crossoverové čtyřky Dog Eat Dog. Přestože měla být jednou z hlavních atrakcí festivalu, rozpustila naděje do ní vkládané v nervozitě, zbytečně rozkouskovaném setu a koncertní nejistotě. Skladby, které fungovaly v polovině devadesátých let na klubových pódiích, zkrátka zastaraly, stejně jako kapela sama.
Na festivalu se představilo na 170 účinkujících a diváci i pořadatelé si jeho atmosféru shodně pochvalovali.