Článek
Jedni ho za to zatracovali jako blábolistu, druzí vynášeli do nebes jako nejoriginálnějšího zámořského autora poválečné éry. Román Dražba série 49 z roku 1966, který se u nás objevil už před třinácti lety v časopise Světová literatura, potvrzuje Pynchonovo postavení extravagantním přerýváním zápletek, v porovnání s nímž vyhlížejí jeho dříve uvedená díla jako studijní materiál.
Se zájmem o soudobou krizi komunikace vylíčí próza svět prapodivných kybernetických rozkoší, v němž jistá Oidipa Massová podniká výpravu za tím, co by naši existenci mělo přesahovat. V uzavřené společnosti nic, milá Oidipo, nanejvýš aršík raritních poštovních známek...
Ke čtenáři se tentokrát dostává "otevřený text", kam si může dle libosti dosazovat celou řadu metafor. Technicky nejrozvolněnější Pynchonovo dílo silně připomene prózy vychrlené v acidovém tripu a má s nimi společný zájem proprat vedle odlidšťujícího konzumu i módní výstřelky alternativních hnutí 60. let. Na rozdíl od opojného pobytu v Brautiganově "melounovém cukru" či v Keseyho autobusu převážejícím sjeté hipíky je to však vážné varování, že spolu vůbec neumíme mluvit, přestože plkáme ostošest.
Thomas Pynchon: Dražba série 49
Přeložil Rudolf Chalupský. Volvox Globator/KGB 2004.
168 stran, cena 229 Kč