Článek
Divoká příroda, která vesnici obklopuje, nemá navodit romantickou atmosféru, ba naopak vytváří téměř hororové kulisy. I když děj zahrnuje všechna roční období, čtenáři zalézá za nehty a mrazí v zádech prakticky po celou dobu.
Autorka akcentuje depresivní atmosféru díla i tím, že v něm nenajdete žádného klasického kladného hrdinu. Všichni zobrazovaní lidé představují nejen vyděděnce, ale také jedince s výraznými poruchami osobnosti, sklonem k alkoholismu, drogám či prostituci nebo závažnému zločinu. Snad jen policista Hassan by mohl být chápán coby klasická pozitivní postava. Jeho úloha je ale spíše okrajová.
Spisovatelka dějem vzájemně protkává dvě časové roviny. Současnost a dobu před zhruba dvaceti lety. Tam leží důvod pro vraždu, která se stane styčným bodem celého příběhu.
Styčný bod pro vraždu
Hlavní hrdinku představuje stárnoucí Liv Björnlundová. Je typickým příkladem týrané ženy, která neví, kudy kam. Její otec Vidar symbolizuje ono zlo, jež jí brání v rozletu. Ten si to však nemyslí, naopak má pocit, že ji hlídá před nástrahami světa.
Liv proti tomu protestuje sebedestruktivním chováním. V mládí příležitostnou prostitucí, v dospělosti útěky za milencem. Jedinou radost pro ni představuje nemanželský syn Simon.
Vše se láme v momentě, kdy je Vidar nalezen v lese zavražděný. V tu chvíli se začne objevovat mnoho otázek.
Paradoxní je, že téměř všichni chtějí tohle nehostinné místo opustit, ale jejich kořeny jsou tak hluboké, že se to skoro nikomu nepodaří. Snad kromě viníka vraždy, který stráví další roky ve vězení.