Článek
Jste spisovatel, novinář, voják, nebo filozof?
Rozhodně spisovatel. Voják nejsem, vojákem jsem se stal vynuceně za války, abych bránil vlast. Považuju se v první řadě za spisovatele a publicistu.
Jak je obtížné psát za války, když všechno probíhá rychle, a to, co bylo aktuální před dvěma třemi měsíci, je překryto dalším děním?
Nejlépe se mi píše v kritických situacích. Když byla možnost, psal jsem i v zajetí bez perspektivy, že to bude zveřejněno. Válka pohání spisovatele a publicisty k tomu, aby popsali situaci. A z technické stránky, psal jsem svou knihu i na frontě na chytrém telefonu.
RECENZE: Kyjevská kavárna na Donbase s otevřenýma očima
Jak těžké je vidět, když lidé umírají?
Velkou roli sehrálo to, že jsem upadl do zajetí, protože všechny tyto otázky jsem si už zpracoval. Když jsem přišel na frontu, byl jsem emocionálně připraven na to, co se tam děje. Měl jsem to jednodušší, ale byl tu i problém, že bych se opět mohl dostal do zajetí. Snažil jsem se to neřešit. Se strachem, že upadnete do zajetí, nemůžete nic dělat.
Byl to pro vás velký šok, když vás zadrželi?
Ohromný, nebyl jsme na to připraven. Teoreticky jsem si připouštěl, že mě sledují a mohou mě zavřít, ale když mi dali pouta, přes hlavu pytel, strčili mě do auta a odvezli do sklepa, probíhalo to s takovou intenzitou, že není možné se na to připravit.
Nebál jste se, že vás zabijí?
Bál, ale uvědomil jsem si, že ti, co mě odvádějí na výslechy, mají kukly. Kdyby mě chtěli zabít, nepotřebovali by je. Ale vyslýchající mi řekl, že před třemi lety by mě prostě rozstříleli.
Co vám pomohlo přežít?
Měl jsem milovanou bytost, dívku, které mě chtěla, a má máma mi od ní předávala vzkazy. Myslíte na to, že na vás čekají, že vás milují, i na to, že když to nedopadne dobře, tak pro ně život také skončí.
Je tu ale i nenávist. Chtěl jsem se dostat ven a minimálně o tom mluvit, zveřejnit, kdo jsou věznitelé, strhnout jim jejich masky. To se mi povedlo.
Věříte ještě v humanismus?
Ne, nevěřím. Myslím si, že naše horší emoce zadržuje společenské uspořádání. Jak píšu v knize, nevím, jak bych se choval, kdybych byl na místě těch, kteří mě vyslýchali, a oni by byli bezbranní. Kdybych okolo nich prošel, minul bych je?
Mám blíž k Freudovi, který říkal, že z psychologického pohledu je člověk jen pospolečenštělé zvíře, než k humanistům, jakým je třeba Viktor Frankl.
Filmař vzal na Ukrajinu Čechy, kteří válce nevěří
Měl jste při psaní nějaké vzory, které vás ovlivnily?
Velký vliv na mě měl právě Frankl. Jeho kniha A přesto říci životu ano (Psycholog prožívá koncentrační tábor) mě silně zasáhla, když jsem se ocitl ve stejné situaci. Paradox je v tom, že jsem vyšel s protikladným pohledem.
Frankl zůstává oddaným humanistou. Já vyšel ze zajetí jako člověk, který mu ukazuje zakrvácené pěsti a říká: Ať budu proklet, jestli nezastavím Němce po tom všem, co s námi udělali. Nevěřím v napřímení se, o kterém psal Frankl. V svých textech s ním polemizuji.
Jak skončí válka?
Rozhodně bude další. Zkušenost, kterou jsme si prošli za tři roky, ukazuje, že jsme se ocitli v situaci Izraele, který je obklíčen nepřáteli, jež ho chtějí zničit.
Dokud bude Rusko existovat, bude naším nepřítelem, strategickým protivníkem. I když se zcela změní ruské politické vedení a přijde skutečný liberál, v pohledu na Ukrajinu zůstane Rusko Ruskem.
Všichni Rusové ale nejsou Putin.
Velmi si vážím si Ruského dobrovolnického korpusu, ale na rozdíl od Frankla hovořím o kolektivní odpovědnosti národa.
Nelze nebrat v potaz, jaký podíl na tom, co se děje, má celý národ. Vidíme to na příkladu německé historie.
Byli Němci, kteří se účastnili protinacistického odboje, byli v nacistických koncentrácích, ale po konci Třetí říše Německo celé roky říkalo, že všichni neseme odpovědnost za to co, se stalo.
Pokud budeme říkat, že to byla jen válka Putina, okruhu kolem něj, tak je to časovaná bomba a vrátí se v tom, že se pak v Rusku objeví revanšismus.
Podzimní úsvit u Avdijivky. Ukrajinský režisér ukázal, jak vypadá skutečná zákopová válka
