Článek
V úvodním semináři, který se podobá cimrmanovským v Žižkovském divadle, nastínil teze: 1. Hus nebyl myslitelem nijak výjimečným. Za jeho paličatost, že neodvolal, se také střední Evropa dvě desetiletí po jeho smrti zmítala ve válkách. 2. Zikmund Lucemburský byl panovníkem významnějším, než jak si ho nevážíme my.
Ale tak to nebylo
Cimrmanovské semináře potřebují profesora Fidlera z Vídně: oponenta geniality posledního českého polyhistora. Alia minora má za fackovacího panáka Aloise Jiráska. Jeho glorifikaci Jana Husa hravě potírá poslední český histor Smoljak.
Historik husitství Josef Válka bádal ve slovenských archívech. Svěřil se v restauraci Bellevue, kde se hádávali s básníkem Janem Skácelem, že posledním českým badatelem zapsaným před ním třeba ve fondech okresního archívu v Lučenci byl právě pilný Jirásek. Smoljak se zapomněl zapsat i v Liptákově.
Název Alia minora – Ostatní maličkosti – má zdůraznit, že pro kostnický koncil byly inkviziční procesy s Janem Husem a Jeronýmem Pražským i jejich upálení okrajovým problémem. Omyl. Řešilo se papežské schizma (trojpapeží). Zvolen byl otec Řehoř V. Preláti napřeli síly k mýcení heretismu (kacířství). Takže žádné maličkosti. Shrnout do hodinky umenšení významu Husa v českých dějinách se Smoljakovi ani s Tomášem Halíkem (že by i s Petrem Čornejem, střídajícím Halíka v seminářích?) nepodařilo. Navíc si žánrově naběhl, protože jeho inscenace, to jsou monology ve stylu „pojďme si trochu zafilozofovat“. Aktéři na jevišti se v nich často ztrácejí.
Zůstává kacířem
Ukazuje se, jak nespojitelné je cimrmanovské inzitní herectví s „obyčejnými“ hereckými výkony. Ty čestně zastupují Petr Čtvrtníček (Zikmund Lucemburský) a Leoš Noha (Jan z Chlumu). Ladislav Smoljak (Kašpar Šlik), Petr Reidinger (Petr z Mladoňovic), Jiří Zeman (Štěpán Páleč) – a další memorují, až uspávají.
Hus: Alia minora Kostnického koncilu vyvrací nevyvratitelné. Jenom katolická církev svatá ví, proč po vší zkaženosti, neřádstvech, smilstvech, hořících hranicích a krvavých pacifikacích pohanů má Husa stále za kacíře nehodného posvěcení.
A Hus věděl, proč se ve své při neodvolává k papeži ani ke koncilu, ale rovnou ke Kristu.