Článek
Ačkoli v textu slavného dialogu z počátku druhého dějství Shakespearovy tragédie nepadne vůbec slovo o balkónu a Julie se zjevuje v okně, stala se takzvaná balkónová scéna milostného vyznání nesmírně populární. Třináct mladých týmů dostalo zadání (se svolením překladatele Martina Hilského) využít její text k svobodnému tvůrčímu zpracování.
A tak se Romeo vyznával Julii ze své lásky pod zdobnými balkóny ve vilových čtvrtích Vinohrad či Malé Strany, pod honosným balkónem Magistrátu hl. města Prahy či na oprýskané pavlači na dvorku v Karlíně. Jednotlivé týmy uchopily slavnou scénu po svém, takže kromě opravdových romantických vyznání byly k vidění i jejich více či méně ironicky hravá shození.
Zatímco někde byly na balkóně Julie i tři, jinde zase Julii nahradila vdavekchtivá Chůva, do češtiny se mísila libozvučná slovenština, housle či harmonika, a dokonce se vyznání i tančilo.
V rušné Spálené ulici do zvonění tramvají a houkání projíždějící sanitky zněla aktuální a vtipná „covidová“ verze, v níž se Romeo domlouval s Julií nejprve mobilním telefonem a namísto nestálou lunou zaklínal stejně nestálými ministry zdravotnictví.
Nejdále od původního textu došly tvůrkyně osobité genderové verze na karlínském dvorku Za Poříčskou branou, kde se milostné vyznání doplněné organicky i dvěma ze Shakespearových sonetů proměnilo v celkem hořký i nabroušený protestsong měnící znepřátelené veronské rody na rody mužské a ženské.
Bylo to velmi příjemné prvomájové odpoledne, které oživilo Prahu originálním způsobem. Hrálo se podle přesného časového scénáře, aby diváci stihli co nejvíce z třinácti výstupů. A po dlouhém divadelním půstu Praha balkónová připomněla, že jsou tu šikovní mladí divadelníci připravení i toužící hrát pro diváky a že živý divadelní zážitek ani sebelepší online stream nenahradí.