První ročník Open Air Festivalu se vydařil, bude se opakovat i příští rok

„Návštěvnost předčila naše odhady a společné rozhodnutí pořadatelů je, že pojedeme dál,“ řekl promotér akce Michal Lukeš.

Milena Palečková, která na festival sjednávala zahraniční účinkující, dodala: „Příští ročník se uskuteční ve stejném čase, konkrétně 12. až 13. srpna. Vyhovuje nám to i proto, že se termínově blížíme konání maďarského festivalu Sziget, kam tradičně míří spousta velkých světových hvězd a my jsme na cestě, takže je můžeme pozvat i k nám. Už od září začneme domlouvat kapely.“

Open Air Festival měl letos na programu tři zahraniční hvězdy. Britští Kasabian a norští Röyksopp svou úlohu beze zbytku splnili. Jiní Britové Faithless zůstali za očekáváním.

Již v minulosti byli v Čechách trochu přeceňovaní. Jejich hudební plochy jsou nepříliš nápadité a evokují spotřební melodie k různým úkonům. V Panenském Týnci je navíc nepodpořil Maxi Jazz, který zpíval intonačně zle a posunul vystoupení své kapely z kolonky „zážitek“ do podkolonky „zajímavost“.

Kasabian v sobotu v noci naopak potvrdili momentálně silnou pozici na britských ostrovech.

Začátek jejich vystoupení nebyl sice strhující, nicméně jak se v něm časem vršily instrumentální plochy a vokalista Tom Meighan nabíral do projevu jistotu, přišel veskrze silný zážitek.

Kapela má v členitých skladbách jasné melodické linky i dech beroucí kytarové plochy. V Panenském Týnci do každé písně rafinovaně vtahovala, až lidi vysloveně pohltila.

Röyksopp spojili strhující elektroniku se zvuky živých nástrojů, střídali kostýmy i zpěváky a nabízeli skladby energicky taneční i triphopově zadumané. Jejich koncert byl skoro až duchovní potravou a brzy nechal publikum propuknout v nadšení.

Příjemný alternativní pop s velkou naléhavostí v přednesu přivezli i Dánové The Kissaway Trail. Jejich muzikantství bylo absolutní, trochu jako když hrají Arcade Fire.

Richard Müller pak nabídl průřez repertoárem v komorních, byť kapelních aranžích. Slovenský zpěvák tak poněkolikáté prokázal, že je natolik silnou hudební osobností, že stačí jen poctivě zpívat a netřeba k tomu jakékoli nadstandardní show.

Zahraničním hostům festivalu zdatně sekundovali i mnozí čeští interpreti. V pátek večer především táborští Sunshine, jež byste si snadno spletli s nějakou dobře znějící a osobitou americkou klubovou partou, nebo Wohnout, které byste si asi nespletli s nikým, neboť jejich projev je ve zdejších poměrech poměrně originální.

Když pak v noci Support Lesbiens zahráli své skladby, bylo až s podivem, kolik známých hitů a nakažlivých rockových melodií jejich tvorba dosud přinesla.

V sobotu večer vhodil mezi diváky trochu slovanského folklóru Čechomor a přišla mu s tím pomoci i Lenka Dusilová. Při společném zpívání a hraní se ukázalo, že je to spojení mimořádně silné, zvláště když repertoár Čechomoru nabízí melodie, které jsou českému publiku přirozeně příjemné.

Buty rozjeli své vyzkoušené pecky a zástup diváků vrněl blahem, Laura a její tygři zavzpomínali na 25 let existence a Tomáš Klus s parťákem Jiřím Kučerovským podali převážně dívčímu šiku jemná přediva svých folkových písniček a pořádnou porci vtípků a průpovídek navíc.

První ročník festivalu uspěl. Letiště v Panenském Týnci si poměrně hravě poradilo s večerními i nočními vydatnými dešti a návštěvníci se nebrodili po kotníky v bahně, protože travnatá plocha vodu absorbovala a hlavní cesta vedla po asfaltové přistávací dráze.

Akce byla navíc mimořádně čistá, odpadky mizely v pytlích pro tříděný odpad a sběračské čety čistily areál průběžně.

Problémem pro fyzicky méně zdatné diváky byla rozlehlost areálu. Když chtěli dojít od hlavního pódia ke stanovému městečku, čekaly na ně dobré dva kilometry. Tři pódia se navíc zvukově trochu překrývala, takže při poměrně tichém vystoupení Tomáše Kluse byl odvedle slyšet Čechomor a podobně.

Pořadatelé slíbili, že na nedostatcích zapracují. Mají na to rok. V době pofestivalového odpočinku si přesto mohou mnout ruce nad tím, jak jim akce vyšla.