Článek
Film sleduje paralelně osudy dvou dětí, které od sebe dělí dvě generace. V sedmdesátých letech minulého století prožívá svá trápení desetiletý Ben, který nikdy nepoznal otce a po matčině smrti pátrá po jeho identitě. Ve dvacátých letech žije stejně stará Rose, uzavřená ve své hluchotě. Příběhy obou se prolnou v New Yorku, kam je osud zavede a kde se nakonec odhalí všechna mysteriózná tajemství, která film ukrývá.
Tod Haynes oddělil oba příběhy nejen atmosférou, ale i barvou – Roseino dětství nasnímal v tajemně působící černobílé, Bena sleduje v barvě.
„Tahle volba byla naznačena už v Brianově scénáři,“ řekl Haynes. „Našel přesné filmové vyjadřování, takže tato adaptace je především dílem člověka, který zná velmi intimně zákonitosti kinematografie a dokáže je vtělit do psaného textu.“
Rodinná dramata
Zatím lze obecně říci, že rodinná, vztahová témata a starost o osudy dětí hlavní program letošního festivalu ovládají. Mimořádně působivé scény má například novinka ruského režiséra Andreje Zvjaginceva Neláska, jejímž smutným hrdinou je rovněž asi desetiletý chlapec.
Dramatický rozvod rodičů, kteří pro sebe nemají vlídné slovo a jejichž syn je to poslední, co je v jejich vzájemné nesnášenlivosti zajímá, vyústí v drama, jehož konec není přímo vyřčený, ale o to možná tragičtější.
Situace, v níž chlapec pláče za dveřmi, když na sebe rodiče v jedné z mnoha zuřivých hádek křičí to nejhorší, čím se mohou dva lidé zraňovat, je samozřejmě nesmírně emotivní, nicméně Zvjagincev tentokrát na rozdíl od svých předchozích filmů (Leviatan vyhrál v Cannes cenu za scénář a soutěžilo tu i Vyhoštění) trochu moc tlačí na pilu.
Postavy jeho Nelásky, zejména chlapcova matka, jsou tak nesnesitelně jednoznačně odporné, že to v důsledku celkový, velmi aktuální apel filmu oslabuje.
Vstupenka do Hollywoodu
Soutěžní film dvaačtyřicetiletého maďarského režiséra Kornela Mundruczóa Jupiterův měsíc by bylo možné nazvat vstupenkou do Hollywoodu. Režisér, který se v Cannes představil už v roce 2005 filmem Johanna (o Johance z Arku), přetavil aktuální téma pohybu uprchlíků ve velmi dobře natočený žánrový film s vynikajícími hereckými výkony.
Sedmnáctiletý mladík je ve skupině uprchlíků, rozprášené na maďarské hranici, postřelen. Ujme se ho lékař, který na uprchlích vydělává. Postupně se však mezi oběma vyvine velmi silné pouto a oba se stanou společně štvanci, prchajícími před nenávistným policistou.
Film má výtečně natočené akční scény, silný přesah nejen z hlediska uprchlického tématu, ale i obrazu současné maďarské společnosti a jen přílišné okouzlení onou odvěkou hrou na „štvanici“ patrně způsobilo, že je přece jen o poznání delší, než by bylo záhodno.
Zato doslova uchvátí výkon gruzínského herce Meraba Ninidzeho, který by před sebou mohl mít světovou kariéru. Stačí mu ale i mladý maďarský herec Zsombor Jéger, o nestorovi maďarského filmu Gyorgym Cserhalmiho nemluvě.
U festivalového novinářského publika sklidil film za své žánrové ladění (na rozdíl od obvyklých duchamorných dramat) potlesk i bučení, podstané však bude, jak zapůsobil na mezinárodní porotu.