Článek
Petr Jančárek pro Václava Havla za jeho mandátu natáčel videopozdravy na události, kterých se nemohl osobně zúčastnit. Jeho rané roky v politice před dekádou zachytil v dokumentární trilogii Václav Havel, Praha – Hrad, a tak bylo nasnadě, že si jej exprezident v roce 2009 zvolil za pozorovatele svého odcházení.
Nový celovečerní dokument je jakousi paralelou k Havlově hře Odcházení, kterou začal psát na sklonku normalizace, kvůli sametové revoluci ji však dal k ledu a k jejímu dotažení se vrátil až po složení prezidentské funkce. Autor však na rozdíl od své dramatické postavy, někdejšího kancléře Viléma Riegera, předal žezlo pokojně a bez eskapád.
Autorky dokumentu o oběti útoku kyselinou: Popáleniny spojuje bolest za škálou měřitelnosti
Jak o bývalém prezidentovi uslyší diváci v dokumentu, přece jen nebyl „normální politik“, nýbrž „politický člověk“. Ve voiceoveru, který prostupuje celým snímkem, Václav Havel prozrazuje, že si celý život přál stát se filmařem. Kvůli buržoaznímu původu nicméně nemohl studovat FAMU, tudíž alespoň přilnul k podobnému umění čili divadlu.
Člověk paradoxů
Odvěkou tužbu si splnil až na příslovečná stará kolena a těsně před úmrtím premiéru zfilmovaného Odcházení ještě stihl. O snímku tehdy nejmenovaný publicista napsal, že je projevem Havlovy senility. Jak se sám v dokumentu oprávněně brání, je tomu právě naopak. Filmem se obávané stařeckosti skutečně vzepřel.
Petr Jančárek Václava Havla líčí zejména jako člověka, jenž je prodchnutý paradoxy. Na jedné straně šlo o skromnou a plachou personu, kterou historie zavála na nečekaný post, na straně druhé společenského, osobitého státníka, jehož pro intelektuální a umělecký přesah, a hlavně zásadní úlohu v přerodu republiky do demokracie doposud oceňují vrcholní představitelé zemí světa.
Tady Havel, slyšíte mě? sundává hlavu státu z piedestalu, který dnes přispívá k rozdělení národa na tábor havlistů a odpůrců. Znaven z cest prezident neskrývaně zívá, při břišním tanci či amatérském bubnování si tropí legraci ze sebe sama a také se vzteká nad přibývajícím věkem, v jehož důsledku se zapomíná podepsat celým jménem nebo patřičně vypnout vysavač. Díky množství intimních záběrů se Jančárkovi podařilo stvořit civilní, vtipnou a odlehčenou audiovizuální podobiznu.
Může se vám hodit na Firmy.cz: Kina