Hlavní obsah

PRVNÍ DOJMY: Rok vdovy je silnější jako publicistická předloha než film

Donedávna jen dokumentaristka Veronika Lišková debutuje na poli celovečerního hraného filmu s Rokem vdovy. Scénář z pera jejího partnera Eugena Lišky volně vychází ze stejnojmenné série článků Zuzany Pokorné, jež v nich popisuje osobní zážitky poté, co se v šestačtyřiceti letech stala vdovou. Snímek v předpremiéře zahájil festival Finále Plzeň.

Video: CinemArt

Článek

Autorka se před dekádou rozepsala o událostech, které následovaly po nečekané smrti jejího chotě. Ten v inkriminované době odjel sám na chalupu, odkud se manželce pár dnů neozýval. Pokorná proto poprosila tamní sousedy, aby jej zašli zkontrolovat. Muž byl nalezen bez známek života, příčinou smrti byl akutní slinivkový záchvat.

Měsíc po měsíci se pak čerstvá vdova svěřovala v kratších zápiscích o tom, jak se vypořádávala s někdy absurdní českou byrokracií. Ta jako by s předčasnou smrtí úředně nepočítala. Na vyřízení pozůstalosti není zákonem přesně stanovená lhůta. S majetkem zemřelého je do té doby složité jakkoli nakládat a obsílky do vlastních rukou nelze vyzvedávat…

Zuzaniny publicistické záznamy jsou strohé, ale zároveň věcné a čtivé a nakonec mají nad filmem stále navrch. Liška se před projekcí na plzeňské přehlídce nechal slyšet, že se jich jako scenárista důsledně nedržel.

Protagonistku Petru obklopil množstvím postav z její rozvětvené rodiny, které pro posun děje působí spíše bezvýznamně a zmatečně. Přiměřenější by bylo se šířeji zabývat dynamikou napjatých vztahů mezi ní, tápající dospívající dcerou a trochu toxickou tchyní.

Pavla Beretová se coby titulní představitelka od počáteční scény s osudným telefonátem nastaví do módu šoku a přepnutá do transu náležitě zůstává takřka po celou stopáž. Emoce nedává najevo, citové výlevy si ponechává pro osamělé chvíle, kdy je naplno pouští ven.

Bomba od Klusáka nebo Rok vdovy. Plzeňské filmové Finále nabídne i světové premiéry

Kultura

Uvěřitelné momenty herecké statičnosti poněkud maří časté dialogy mezi příbuznými, které nadbytečně popisují to, co divák vidí –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ třeba kdo si jak připravuje kávu nebo zda už se nechystá odjet domů, aniž by se za nimi skrývala hloubka.

Pokud si už herci a herečky sdělují něco význačného, s výjimkou Beretové a Zuzany Kronerové coby matky jejího muže, odříkávají repliky víceméně bezbarvě a monotónně.

Tvůrci příběh rámují lyrickými obrazy čtvera ročních období z názvu filmu, které jsou ve většině případů funkční, například když Petru po přírodním koupání v rouše Evině zastihne letní bouřka. Lišková si tento zasněný nádech osvojila už u předešlých dokumentů, od nichž se její hraná prvotina zas až tolik neliší.

Rok vdovy vstoupí 10. října do českých kin.

RECENZE: Film Konec světa přináší v podání Miroslava Krobota naději

Film

Do českých kin zamíří Goebbels

Film

Výběr článků

Načítám