Článek
Jeho tvorba je respektována doma i v zahraničí. Ostatně největší z obrazů, který vévodí hlavnímu sálu, byl do Prahy zapůjčen z Centre Pompidou v Paříži, nejvýznamnějšího stánku moderního umění v Evropě.
Tento čtyřdílný obraz, přezdívaný Poslední soud, představuje na bílé ploše vzájemně se proplétající barevné linie. Na první pohled to vypadá jako vyjádření bezprostředních emocí, ale detailní prohlídka prozradí, že dravá spontánnost je zcela potlačena a vše je vytvořeno s obrovskou pečlivostí a s logickou úvahou.
Linie mají přesné kontury, barvy jsou všude ve stejné intenzitě a nikde na ploše není náhodná skvrna. Pohyb barevné linie na nekonečném bílém prostoru autor pečlivě propočítává. Do počítače zadává různé souřadnice a stroj pak sám vybírá směr pohybu, dráhu zakroucení i tloušťku linie. Prvotní skicou jsou sešity se zaznamenanými čísly a jednoduché kresbičky.
Matematické a geometrické zákonitosti
Sýkora je dědicem dlouhého uměleckého vývoje. Při diskusi architektů nad stavbou gotického dómu v Miláně vystoupil v roce 1400 francouzský stavitel Jean Mignot a pronesl větu, která se natrvalo zapsala do dějin: ars sine scientia nihil est čili umění bez vědy není ničím. Umění chápal Mignot jako tvořivost i řemeslnou dovednost, za vědu považoval uplatnění matematických a geometrických pravidel.
U Sýkory k přerodu chápání výtvarné kompozice došlo po sérii obrazů, které v abstraktní podobě zachycovaly jeho vjemy ze zahrady, vyjádřené Matissovým způsobem plošné malby. Pak se už vydal cestou hledání matematických a geometrických zákonitostí. Kontakt s přírodou však natrvalo považoval za „čerpací stanici“, z níž si bere nápady.
Autor v mnoha ohledech pracuje s úplnou náhodou. Výstava ale naznačuje, že matematická a geometrická nahodilost i četnost kombinací a variací dokážou jaksi samy o sobě stvořit systém, který není chaotický, ale má svou uměleckou harmonii a krásu. Sýkora si tak vybudoval vlastní svět výtvarných pravidel a zákonů, který je podřízen racionálnímu uvažování.
Nejpůsobivější díla z poslední doby
Za posledních deset let autor vytvořil sto nových obrazů, které se prodávají na aukčním trhu v cenách několika miliónů korun. Tyto jeho poslední kompozice jsou naplněny vitální energií a člověk by nikdy neřekl, že jsou dílem malíře v tak úctyhodném věku. Sýkora, jenž 3. února oslavil devadesátiny, však není v tomto ohledu historickou výjimkou. I malíř Tizian, sochař Michelangelo nebo architekt Frank Lloyd Wright vytvořili nejpůsobivější díla v pokročilé etapě života.
Sýkorova výstava je jiná než bývají běžné retrospektivy v Čechách. Není seskupením obrazů v chronologickém pořadí, ale nabízí vzrušující cestu do světa výtvarníkovy imaginace. Byla by škoda nechat si ji ujít.