Článek
Těžká epilepsie i bratr Alfons, letecké eso, mu zajistili, že nebyl povolán do armády. Využívá to k náruživosti pro ženy žijící doma bez mužů, sloužících či padlých ve válce. Hlavní náruživostí mu je pak chov včel, jemuž se věnuje s vědeckou erudicí. Cesty ke včelínům na hranici s Belgií využívá k občasnému pašování pronásledovaných Židů, což provádí za úplatu, aby si mohl obstarávat léky na svou nemoc.
Několik takto spojených příběhů, zaznamenaných jeho rukou od ledna 1944 do začátku roku 1945, slouží autorovi k vystižení tragické situace. Zároveň jsou symboly naděje, touhy po míru a normálním životě beze strachu o sebe, své blízké a domov.
Působivé je podobenství obdivovaného včelího království, kde má každý jedinec přesně danou úlohu. I umírající trubci naplnili svůj osud, smysl existence, na rozdíl od nesmyslného rasového i válečného zabíjení, které lidské společnosti nijak neprospívá, jen ji vyčerpává a mrzačí.
Je sympatické, že toto protiválečné poselství získalo popularitu i uznání v Německu, o čemž svědčí i Cena Wilhelma Raabeho. Bylo přeloženo i do nizozemštiny, dánštiny či francouzštiny.