Proslavil se plakajícím Masarykem i holčičkou za ukrajinskou vlajkou. Teď si Chemis odškrtl další metu

Noční ulice, sprej v ruce a touha se vyjádřit pomocí graffiti. Tak začínal s uměním před dvaceti lety. Ilegální způsob tvorby ho dohnal až k soudním popotahovačkám. Na adrenalinem naplněné roky však rád vzpomíná.

„Bylo mi nějakých šestnáct sedmnáct. Člověk se chtěl nějak vyventilovat, zanechat nějakou stopu. Bavil mě i skateboarding, rapová muzika, chtěl jsem vyzkoušet všechny elementy kultury,“ prozradil.

„Vždycky jsem se snažil zkoušet nové věci. Nikdy to tedy nevypadalo stejně. Postupně, když už jsem viděl, co se ve světě děje, co dělají lidé v Německu, mě to inspirovalo a začal jsem k tomu přidávat různé postavy. Zjistil jsem, že je to opravdu skvělá forma, jak vyjadřovat své názory,“ vyprávěl v rozhovoru pro Novinky.

„Předtím jsem dělal muziku. Psal jsem texty, vše jsem ze sebe mohl dostat právě slovy. Dnes grafickou formou dělám to samé. Postupně jsem graffiti opustil a začal se věnovat víceméně street artu,“ vyprávěl.

Se svou vášní začal cestovat po světě. Navštívil Tahiti, Izrael, rok prožil v Americe, kde se mu naskytla jedna z významných příležitostí. Malovat na Hall of Fame, což je venkovní místo, jež se vyvinulo na živé muzeum, které vystavuje díla jak nových, tak zavedených graffiti umělců.

„To se nepoštěstí jen tak někomu. Já jsem byl ve správný čas na správném místě, šel jsem tomu naproti,“ vzpomínal.

Dnes se věnuje i tématům, která jsou pro něj důležitá, a chtěl by upozornit na jejich důležitost.

„Graffiti nezapadalo do tohoto konceptu, proto jsem od toho ustoupil. Začal jsem se věnovat kompozici a aktivitě, kterou postavy vykonávají na malbě – a tak jsem postupně přešel k tomu, že jsem začal věci dělat větší a větší,“ prozradil.

Nápadů na tvorbu v Česku má umělec prý stále dost. Míst vhodných k realizaci ale tolik není.

„Nechci prozrazovat, co budu dělat a co plánuju. Nechám si to pro sebe, uvidím, jestli to vůbec vyjde. Určitě ale jsou témata, kterým se chci věnovat. Lidská práva v Íránu, válka nejen na Ukrajině, situace v Americe. Jsou různé zákony, které porušují práva žen. To jsou věci, ke kterým bych se chtěl vrátit a ke kterým mám nápady a ty bych chtěl zrealizovat,“ vyjmenoval.

Loni se mu otevřely nové dveře, když byl osloven, aby svým rukopisem ozdobil lázeňský hotel.

„Oslovil mě provozní ředitel hotelu Astoria s tím, že mají novou budovu a chtěli by ji ztvárnit celou podle mě. To mi přišlo velmi zajímavé, protože mít celou budovu v Karlových Varech je něco, co je hezké si na seznamu neplánovaných věcí odškrtnout,“ vyprávěl.

„Ve velikosti, ve které jsme to dělali, nešlo místnost od místnosti namalovat, tak jsme se rozhodli udělat design, který odráží dané místo. Převážná část umění je na stropě, to je zajímavé, protože tam tomu nic nebránilo. Takže hlavní malba je právě tam,“ řekl.

Poprvé tak Chemis pracoval s grafickými nástroji. „Dělám hrubší návrhy na tabletu a pak je přenáším sprejem na zeď. Tady jsem musel udělat všechno zcela přesně. Musel jsem se naučit úplně novou techniku, co se týče grafiky. To pro mě byl velký oříšek. Strávil jsem nad tím tak rok. Byl jsem rád, že se stavba protáhla, protože jsem opravdu čas potřeboval,“ řekl.

On sám zkoušel ze začátku oslovovat majitele domů, kde si představoval svůj mural přes několik pater. „Tehdy po tom nikdo nebažil. Zase jsem tomu šel naproti, abych to zkusil. Já v té době měl strach z výšek. Lézt někam po lešení pro mě bylo velké překonávání,“ shrnul své začátky se street artem.

Strach už prý ale překonal. „Já si nemyslím, že velikost znamená, že je to něco lepšího nebo impozantnějšího, myslím, že je opravdu hlavní dané téma, zpracování. Je jedno, jak je teď malba velká, musí ale mít sílu tématu,“ řekl Novinkám.

Téma se prý hledá složitě. Je to prý o tom, co se ve světě děje. „Po světě se člověk setká s nějakými informacemi nebo historií. Když někam jedu, dělám si rešerši o místě, zda mě tam už dopředu něco neosloví na zpracování. Možností je spousta,“ popsal.

Tvorba už dnes ale postrádá adrenalin, který umělec prožíval před dvaceti lety. „Ale taky už mi není šestnáct let a už to nevyhledávám. Mám rodinu a zodpovědnost, takže když už vám hrozí soudy a jde do tuhého, to už není pro mě. Už mě to ani tolik nebavilo, protože udělat nějaký obraz, které dělám teď, to prostě v noci neuděláte,“ vysvětlil.

Legální i komerční tvorba ho dnes živí. Chemis si ale vybírá, kde svůj odkaz zanechá. „Já dnes svou tvorbu rozděluji na klientskou a na uměleckou. V klientské tvorbě nemůžu dělat kontroverznější témata, protože za to lidé zkrátka platit nechtějí. Někdo k tomu přistupuje tak, že mít něco zajímavého je lepší než mít jen něco dekorativního. Často to i kombinujeme. V tom se to snažím posunout dál, aby to všechno nebylo jen hezké,“ vysvětlil.

Umělecká tvorba je naopak velmi otevřená. V tomto případě za ni ani nebývá placen. Všechno, jak říká, jde přímo z něj. To ukázal i na stěně domu v pražských Nuslích, kde v roce 2022 vytvořil malbu s motivem holčičky schovávající se pod ukrajinskou vlajkou. Stejně tak plačícím Masarykem na zdi vysokoškolské kotelny v Olomouci.

„Mám volnost – a to je to, co mě baví,“ dodal ve svém ateliéru v pražských Vršovicích, kam redakci Novinek pozval. I přesto, že je jeho nejoblíbenějším místem pro tvorbu ulice, střechu nad hlavou prý pro street art také potřebuje.

„Rád bych také tvořil věci, které si člověk vezme domů – a má možnost si udělat tisky a plátna. Tyto podmínky jsem doteď neměl, proto jsem jich ani tolik nedělal. Bylo to špatné. Nějaká nevytápěná garáž. Tohle je pro mě start. Start pro to, abych dělal komornější věci, v ateliéru mám naprostou svobodu,“ vysvětlil.

Přiznává ale, že přirozenější je pro něj být venku, kde může „bojovat“ se živly, s lidmi, názory a komentáři. Uvnitř pak může experimentovat.

Svou profesní dráhou si prý aktuálně plní sen. Uvědomil si to ve chvíli, kdy začaly přicházet pozvánky na tvorbu v zahraničí.

„To mě naplňuje a mohu to nazvat tím splněným snem. Mohu cestovat, poznávat nová místa, nové lidi a zažívat s nimi i nová dobrodružství a zkrátka možnost mít svá díla po celém světě,“ dodal.

A to se mu daří. Za hranicemi jich má dokonce více než v Česku. Teď má v plánu věnovat čas hlavně cestování a rodině. „Děti odrůstají, takže je možnost i s nimi někam vyrazit a malovat. A chci rozjet také práci v ateliéru a mít větší volnost, která mi čím dál více chybí,“ uzavřel.