Článek
Koncert, který proběhl v úterý večer v pražské Tipsport Areně, tvořily tři zhruba padesátiminutové bloky, ve kterých se představil každý člen „Dream Teamu“ zvlášť (s doprovodným bandem) a poté jako nadstavba přišel na řadu společný jam všech tří instrumentalistů.
První dal průchod své virtuozitě Morse, který ve svých skladbách citoval kromě hard rocku i blues nebo country (v jedné kompozici také klasickou hudbu). Vai potom předvedl nejživočišnější set ze všech, když kromě hudby zvládl dosloval obcovat s kytarou – milenkou v barbarských válečných tancích. Poslední si přišel užít aplausu slušně zaplněné haly otec zakladatel, tedy Satriani. Jeho hudba v sobě křížila ostré kytarové riffy s nostalgicky posmutnělými vyhrávkami, které rozechvívaly emoce v něm i fanoušcích.
Nejzajímavěji však bylo, když všichni mágové stanuli bok po boku a spojili své talenty dohromady v převzatých písních od Kinks, Cream nebo Neila Younga. U skladby You Really Got Me od Kinks, v níž zpíval Vai, najednou jejich hudba dostala (i díky vokálu) opravdový tah a švih. Valila se z aparatury jako rozbouřená řeka.
Právě proto se intenzivně vkrádá myšlenka, jestli by nebylo u projektu G3 smysluplnější fungovat jako regulérní skupina se zpěvákem a hrát písně obvyklým způsobem. Kytarové exhibice jsou sice efektní, nicméně hodina a půl orchestrálních skladeb bez jediného vokálu je opravdu ideální jen pro zasvěcené odborníky, či skalní příznivce rockové kytarové hry. Pro obyčejného fanouška bez dobré znalosti hudební teorie je taková porce umění těžko stravitelná.