Článek
Čí to byl nápad?
Nápad byl můj a vznikl už v době, kdy epidemie začala. Televize tehdy zastavila téměř veškerou neaktuální výrobu a začala chystat nové projekty, například kanál ČT 3 pro seniory nebo vyučovací program pro děti UčíTelka. A protože my děláme seriály, vypadalo to, že na dění nemůžeme nijak reagovat, jelikož hrát v rouškách se moc nedá. Jenže mě docela štvalo, že bychom neměli dělat nic, a tak jsem řekl: Pojďme vymyslet takový seriál, aby reagoval na to, co se děje, a aby bylo možné ho legálně natočit.
Začal jsem tedy přemýšlet, jak to udělat, aby herci mohli být před kamerou spolu. A napadlo mě jako řešení najít manželský pár, protože ten by mohl hrát bez roušek. Když jsem pak s tím nápadem přišel za vedením televize, docela mě překvapilo, jak rychle ho přijalo.
Všechno se tedy nečekaně hladce rozběhlo, ale potom se nám stala nečekaná věc. Asi týden před natáčením nám zavolalo právní oddělení a informovalo nás, že to sice máme perfektně vymyšlené, že bezpečnostní technik všechno schválil, ale bohužel porušujeme usnesení vlády, a to je během nouzového stavu trestný čin se sazbou natvrdo.
Co byste přesně porušovali?
V usnesení byla formulace, že mimo bydliště se může člověk pohybovat pouze s rouškou. Jakmile jste v práci, neměla byste se tedy ani napít, protože si roušku sejmete. My jsme to měli kvůli tomu vymyšlené tak, že naše natáčecí frekvence byly šestihodinové, a nezahrnovaly tedy jídlo. Ukázalo se ale, že pití by byl problém. Samozřejmě to v práci asi všichni nějak obcházejí, a také nevím, jestli je ta formulace stejná i dnes, ale nám bylo v tu chvíli řečeno, že Česká televize si nemůže dovolit ji porušovat.
Takže jsem začal přicházet s různými nápady. Třeba že by se herci naoko přestěhovali do bytu, ve kterém jsme měli seriál natáčet, a tak by se vyskytovali ve svém bydlišti. Samozřejmě mi to neprošlo. Nakonec jsme ale přišli na něco, čemu říkáme OPUHA, což je zkratka pro Ochranný prostředek umožňující hereckou akci.
Iva Pazderková v seriálu Láska v čase korony.
Co to je?
Průhledná plastová krabice, kterou si herec upevní na hlavu. Jak říká náš dramaturg Zdeněk Dušek: Pokud má herec OPUHu, komunikuje tím, že nemá roušku, je sám doma nebo se svými blízkými.
Uveřejnili jste výzvu, aby se diváci podělili o své příběhy z doby karantény. Jak reagovali?
Ze začátku psali hodně, pak to trochu opadlo. Bylo to a dosud stále je neuvěřitelně zajímavé. Už jen tím, jak se lidé chtějí svěřit a někdy píšou i věci, které jsou tragické. Určitě nám to hodně pomohlo, přestože jsme samozřejmě nemohli využít všechno a vybírali jsme si.
Pro mě je důležité, že můžeme vystihnout společenskou atmosféru, která tu vznikla. Z dopisů bylo cítit takovou vzpurnou naději, odhodlání nenechat se tou pandemií porazit a zdeprimovat. A to se mi líbilo.
Na začátku jsem se totiž trochu obával, že se všichni pozvolně propadneme do nějaké deprese. I proto jsem se snažil, abychom se co nejrychleji vrátili k práci, navzdory všem omezením.
Zdá se, že vláda bude bezpečnostní opatření uvolňovat trochu rychleji, než měla původně v plánu. Pomůže vám to při natáčení?
To je otázka. Scénáře ještě dopisujeme a zároveň už natáčíme. Natočené máme dva díly a právě jsme dopsali čtvrtý. Dotočíme to asi tak za měsíc. Povinnost nosit roušky se ale bude uvolňovat asi nejpomaleji, takže nás to zřejmě mine. Leda by audiovize konečně dostala výjimku. Pokud by nám to umožnili, je možné, že OPUHu sejmeme. Ale jestli ne a ukáže se, že OPUHA je natolik klíčovým prvkem našeho seriálu, tak ji hrdě poneseme až do šestého dílu.
Sitkom píšete v týmu, se kterým jste připravovali seriál Poldové, což byly spíš úsměvné příběhy, nebo Kosmo, a to byl naopak ostřejší humor. Kde se na škále humoru nachází nový sitkom?
Rozhodně nebude nikde blízko Kosma, ani náhodou. Není to ani politické, ani vysoce stylizované. Také to není zalité sluncem jako Poldové. On to dokonce není ani klasický sitkom, v němž jsou vždycky postavy jako velké děti. Naši hrdinové totiž řeší vážné věci.
Máme tam třeba starého pána, který žil čtyřicet let s manželkou, a když se najednou nemůže vrátit k němu domů, on si s náhlou osamělostí neumí vůbec poradit. Máme tam mladé manžele, kterým se rozpadá vztah. Už spolu nechtějí být, a najednou se ocitnou spolu zavření v bytě.
Láska v čase korony je hodně realistická a vlastně i trochu smutná, protože ti lidé jsou osamělí a pod velkým tlakem. I když se dostávají do vtipných situací, humor a atmosféra jsou spíš trochu hořké.