Producent Petr Oukropec: Je důležité dostat se k dětským srdcím

Přirozeně to vyplynulo z mých aktivit. Jako producent jsem se chtěl začít věnovat dětské tvorbě. Když jsme začínali vyvíjet projekt Modrý tygr, hledal jsem režiséra, který by byl schopný a ochotný udělat film tak, jak jsme chtěli. Nenašel jsem ho.

To byl okamžik, kdy se mě autorka scénáře a literární předlohy Tereza Horvátová zeptala, proč to neudělám sám. Znala mou práci, věděla, co jsem dělal s dětmi a neherci v divadle. Zkušenosti jsem měl, a tak jsem věděl, že si na to můžu troufnout. Ale potřeboval jsem nějaký impulz zvenčí, aby mi někdo řekl, jdi do toho.

Bydlím ve vesnici Těchonice v Pošumaví. S rodinou jsme se tam před dvaceti lety přestěhovali, chtěli jsme si tam najít svou pozici a být nějakým způsobem platní. Koupili jsme bývalou hospodu, tedy místo, které bylo přirozeně kulturním středem vesnice, a v ní jsme spontánně začali hrát divadlo. S místními.

Pro mě to byla příležitost dávat lidi dohromady. Počáteční aktivita se rozrostla do pravidelného a rostoucího projektu, kdy jsme každý rok měli premiéru.

Postavili jsme divadelní stodolu s velkou kapacitou a v současné době hrajeme představení, která jsou dlouho dopředu vyprodaná. Máme vícegenerační publikum, které za námi jezdí nejen z kraje. S každým představením jsem si zkoušel nějaký nový žánr, pro každý kus jsem hledal nové herce, neherce nebo děti. Tak jsem nabral zkušenosti.

Zároveň je to věc, která nás drží v místě, rozvíjí vztahy a pomáhá odbourávat letité venkovské spory, které jsou všude a jsou normální. Ale tím, že jsou lidé součástí společných aktivit, při kterých si ze sebe dokážou dělat legraci, se snáz dorozumí a pomáhá to i jiným věcem.

Trochu to vychází z mého producentského zázemí. Když jsem objížděl zahraniční akce a festivaly s našimi úspěšnými filmy, víceméně artovými, všiml jsem si, že spousta mých kolegů, vedle produkce artových filmů, má i dětskou tvorbu. Pro ni existuje paralelní trh.

Dětské tvorbě jsou nakloněné instituce, existují vzdělávací systémy, které ji pomáhají držet při životě. I v rámci Evropy se vedle invaze amerických animáků a velkolepé fantasy tvorby udržuje tradice filmu pro děti.

A kromě toho, vyrostl jsem, jako asi všichni z naší generace, na kvalitní české produkci pro děti a jako producenta mě zajímalo, proč se v ní nepokračuje. Kde se přerušila ta tradice, kde jsou lidé, co to dělali, proč se nepředalo know-how? Začal jsem to studovat, zkoumat, a tím jsem se k tomu dostal, zorientoval se a začal to zkoušet sám.

Souvisí to s přechodem kinematografie po roce 1989, kdy to po privatizaci Barrandova v podstatě skončilo. Také to bylo tím, že v naší malé zemi úspěchy v jakémkoli odvětví souvisejí s pár lidmi. Stojí to a padá s jednotlivci, kteří jsou výjimeční v tom, co dělají. Zjistil jsem, že tu byla klíčová osoba Oty Hofmana, který vedl tvůrčí skupinu na Barrandově.

Kromě toho, že byl spisovatel, literát, excelentní dramaturg a iniciátor, fungoval také jako producent, který dával příležitost i dalším lidem. Inicioval látky, adaptace, oslovoval režiséry, kteří nemohli většinou z politických důvodů dělat filmy pro dospělé, aby se věnovali dětské tvorbě. Díky tomu dělala spousta známých režisérů filmy pro děti a dokázala to, že se z nich stal vývozní artikl. Fungovalo to báječně.

Děti mají dostávat příběhy, které se jich týkají nebo vyvěrají z našeho kulturního prostředí. Ale samozřejmě, doba se změnila. A konkurovat fantasy? Český trikový film byl konkurenceschopný díky naší chytrosti a know-how.

V době předdigitální a předpočítačové jsme byli fenomén. Ve chvíli, kdy jsou naše děti zahlceny vizuálními efekty a všechno je možné, je to těžší.

Ale myslím si, že o to víc je třeba přemýšlet o našich příbězích, o cestě, jak se k srdcím dětí dostat i jak je filmem formovat. Jak je ve správném věku oslovit, správným typem filmu.

Mazel a tajemství lesa je film pro děti na prvním stupni základních škol. Berou ho proto, že jsou otevřené, čisté, dokážou se propadnout do děje, mají radost z našich bytostí, drobných animací, triků a dokážou se ztotožnit s hlavními hrdiny a skupinou dětí, které kolem hrdinů jsou.

Pracuji s nimi rád, možná i proto, že dětskou duši mám snad stále i v sobě. Myslím, že základní princip je chovat se k nim jako k dospělým. Dospělí herci, kteří mi hrají ve filmech, mi s nadsázkou říkají, že nemají žádná privilegia, ba naopak.

Mám je na stejné úrovni. Občas dokonce protěžuji děti, protože mi v některých momentech přijdou šikovnější. Měl jsem děti, které byly schopné vnímat kameru a pohybovat se v rámci scény bravurním způsobem, jenž málokterý profesionál rovnou dokáže.

Mazel a tajemství lesa je dobrodružný letní příběh, trikový rodinný film. Hlavní hrdina Mazel musí proti své vůli trávit prázdniny na letním táboře s dětmi, které se znají. Jede na kouzelné místo a tam zjistí, že les je v ohrožení a že je plný drobných bytostí, které potřebují jeho pomoc. Je i o Mazelovi a jeho proměně kvůli tomu, aby byl schopný fungovat v nějakém společenství, vytvářet přátelství, mít rád přírodu, lépe se koukat kolem a nemyslet sobecky.

Čekali jsme, až u nás budou otevřená kina, ale teď už ho lidé mohou vidět. Světová premiéra byla v březnu na Mezinárodním filmovém festivalu pro děti a mládež BUFF ve švédském Malmö. Nyní je vybraný na dalších dvacet festivalů v celém světě během podzimu.

Mám z toho radost. Je také prodaný do distribuce do Polska, Asie, chystá se německá distribuce a bude i na Slovensku.

V Karlových Varech budeme mít zvláštní uvedení ve Velkém sále. Bude to česká premiéra filmu Moje slunce Mad, což je animovaný celovečerní film režisérky Michaely Pavlátové. Nedávno dostal cenu poroty na festivalu v Annecy a v kinech bude uveden na podzim.

Režisér Bohdan Sláma dokončil scénář nového projektu, který se pracovně jmenuje Sucho. Jde o rodinné drama, které bychom příští rok rádi realizovali.